V Ushuaie jsme strávili krásný Štědrý den, prošli jsme se na malý poloostrov plný racků a ugrilovali si poslední telecí masíčko.
26.12. jsme zabalili batohy, zanechali v kempu Petrovy oddělané pohorky a vydali se na dlouhou cestu domů. Nejdřív letadlem z Ushuaiy do Buenos Aires, tam jsme pak strávili 20 hodin čekáním na letišti. 27. do Madridu, 9 hodin čekání, let do Londýna a 28. večer jsme přistáli v Praze, kde na nás čekali rodiče...
Poslední fotky jsme doplnili sem.

Uteklo to rychle, ale stihli jsme toho hodně. Byl to nádherný zážitek a všem vřele doporučujeme navštívit Jižní nebo Střední Ameriku.

V Ushuaie nam zbylo poslednich 5 dni, cekani na letadlo si kratime drobnymi vylety ke Glaciar Martial a po okoli. Taky si tu hodujeme na vybornem masicku (to je to jedine, co je tu levne...jinak az neuveritelne premrstene turisticke ceny).
V pondeli letime do Buenos Aires, v utery pres Madrid a Londyn do Prahy, kde pristaneme ve stredu vecer.

Prejeme vam krasne Vanoce...my jsme je letos zrusili a na Stedry vecer si opeceme burtiky:)
Par fotek z Ohnove zeme je zde.

Mensimi priskoky jsme se dostali z Calafate v Argentine pres Rio Turbio a Puerto Natales do chilskeho Punta Arenas, kde jsme si koupili zarezervovane listky na lod na Isla Navarino. Punta Arenas bylo prekvapive prijemne mesto, navic jsme stanovali na dvorku u moc mileho chlapika Eduarda.
Plavba lodi trvala asi 30 hodin a vedla mezi patagonskymi ostruvky, pruplavy a kanaly, z nichz nejhezci byl Beagluv pruliv. Meli jsme stesti na pocasi a na palube byl chvilemi pekny hic. Posadka se o nas hezky starala a celkove to byl krasny zazitek. V noci jsme dopluli do Puerto Williams na Isla Navarino, coz je nejjiznejsi mesto na svete a pravy konec sveta.
Rano jsme dokoupili chleba a vyrazili na 5ti denni trek Dientes de Navarino. Pocasi se opet strasne rychle menilo, ale vetsinou bylo pekne a obavany silny vitr se nedostavil. Slo se pres nekolik sedel, za celou dobu jsme nikoho nepotkali a vyhledy na lagunky, ostre spicaky a more s ostrovy na vsechny svetove strany byly nadherne. Dosahli jsme take nejjiznejsiho bodu nasi vypravy, do Antarktidy zbyvalo uz jen 1000 km. Zajimave take byly pozustatky bobriho radeni na ostrove, byli sem umele vysazeni a vykaceli temer vsechny stromy pobliz vody. Videli jsme i hodne cerstve okousane parezy, nekdy si troufnou i na poradne kmeny. Stezka byla celkem slusne znacena, ale velkou cast cesty to nebyla stezka - akrobaticke prelezy spadlych stromu, hopsani po kamenech, sjezd sterkem, brodeni se bahnem a temer kolme vystupy do svahu...
Z Puerto Williams jsme se pak neuveritelne predrazenou lodi za dve hodinky dostali do Ushuaiy, kde jsme ted.
Fotky z lodi a z treku najdete tady.

Popelem zasypanou silnici jsme prejeli napric Jizni Amerikou az k Atlantiku - z draheho Chile do jeste drazsi Argentiny. Po urcitych obtizich jsme si v Puerto Madryn pujcili auto a vyrazili jsme pozorovat mistni faunu. Na Punta Tombo jsme se prochazeli mezi pul milionem hnizdicich tucnaku - co dira v zemi, to tucnaci rodinka. Dalsi den jsme objeli poloostrov Valdes, kde se na plazich jako zoky povaluji rypousove sloni, lvouni a opet tucnaci.
Na doporuceni majitele pujcovny jsme pokracovali na Punto Pardelas, kde mely byt velryby. Ony tam opravdu byly a to jeste mnohem bliz, nez bychom si kdy dokazali predstavit. Vecer a jeste cele dopoledne jsme pozorovali velrybi mamu s "malinkym" = 4metrovym velrybatkem.
Po nekolika zmenach planu a vypoctech casovych a cenovych jsme pres Rio Gallegos dojeli do El Calafate. Nic tak turistickeho a predrazeneho jsme zatim nevideli. Rano jsme si zadarmo obesli krasnou lagunu Nimez a pobrezi jezera Argentino s plamenaky a dalsim ptactvem a odpoledne jsme zaplatili majlant a s davem turistu jsme si prohlidli ledovec Perito Moreno. Je krasny, obrovsky a k popukani (co chvili se hlucne odlomi kus, splouchne do vody a udela obri vlnu).
Pak jsme jeli na 4 dny do El Chaltenu, kde jsme si udelali kolecko pod tycicimi se horami Fitz Roy a Cerro Torre. U laguny De Los Tres jsme byli od pul pate a pozorovali jsme neuveritelne rude divadlo pri vychodu slunce (fotky nejsou nijak pribarveny ani upraveny...). Zazili jsme skoro vsechno mozne pocasi od azura a bezvetri az po vichr, snezeni a mlhu.
Odjet do Chile neni tak snadne...nejdriv byl autobus vyprodan, shaneli se lidi na dalsi dodatecny a kdyz konecne byl autobus, nebylo ho cim zaplatit, protoze ani jeden bankomat v nedeli odpoledne nemel penize. Nakonec se ale vse podarilo a za chvili jedeme do Puerto Natales.
Poradnou davku fotek najdete tady. 

Z Paraguaye jsme se s prestupem v Uruguayi premistili do Santiaga de Chile, kde jsme jen prespali v brlohu u autobusoveho terminalu. Hned rano jsme prejeli do Temuca v jezerni oblasti. Prvni zastavkou byl narodni park Conguillio, do ktereho jsme za destiveho pocasi museli dopravit drahym pick-upem. Od Laguny Verde jsme sli po lavove ceste k Lagu Conguillio, kde jsme zakempili. Druhy den jsme vybehli na prekrasnou vyhlidku nad jezerem (modre nebe, sopka, jezero, ledovec a araukarie - co vic si fotograf muze prat). Dalsi plan nam prekazilo prilis velke mnozstvi snehu, takze jsme uz jen v lese nasli araukarii Madre (1800 let stara) a pak kde se vzal tu se vzal prazdny busik s dabelskym ridicem, ktery nas bleskurychle a zadarmo dopravil az do Temuca.
Dalsim cilem byla sopka Villarica, kvuli ktere jsme museli do preturistovaneho Puconu. Jedina moznost, jak se na ni dostat, byla s organizovanou tour (tzn. my plus asi sto dalsich vulkanuchtivych turistu). Rano jsme vyfasovali cepin a helmu (diky nasi dokonale priprave jsme nemuseli prijmout erarni mundur) a minibusem dojeli pod sopku. Predrazenou lanovku jsme s diky odmitli a tim jsme se dostali do mensiho a rychleho druzstva chodcu. Cestou jsme predesli slabsi kusy, ktere jely lanovkou a postupne odpadavaly. Celou dobu se slo snehem, ale po vyslapane stope, tudiz 1450m prevyseni jsme zdolali hrave. Pofotili jsme si kourici a smradlavy krater a pak zacala ta zabavnejsi cast. Nasadili jsme si zvlastni podprdelniky, vzali plastovy pekac a celou sopku sjeli po zadku za par minut. Byla to strasna sranda :-). Vecer jsme se odmenili svatecni veceri - kasi s parecky.
Pres Osorno, opet v desti a s mensimi obtizemi s nejezdicimi busy jsme se dopravili do soukrome rezervace El Caulle (soucast NP Puyehue). Rano nastesti neprselo a se rodinkou psich pruvodcu jsme se vydali na vrchol sopky Puyehue. Puvodne zamysleny nekolikadenni trek k fumarolum a gejzirum nam zhatila "alerta roja" a zvysena vulkanicka aktivita. Vsechno bylo pokryte vrstvou popela (cesty, trava, stromy...). U krateru byla mlha a silny vitr, takze jsme se rychle otocili a sli dolu. Evca se zamilovala do Cuberta - syna Canely a Tobyho z nasi psi rodinky, byl to milacek.
Posledni NP ve strednim Chile byl NP Vicente Perez Rosales se sopkou Osorno. Spali jsme v kempiku plnem otravnych musek a zvedavych krav, ale s krasnym vyhledem. I tady jsme si dali peknou turu na Paso Desolacion, tentokrat bylo pocasi dokonale.
Uz jsme zase "museli" zmenit plan a misto abychom jeli do Patagonie pres Chile, kde je nejiste a drahe spojeni, vratili jsme se do Osorna a pojedeme pres Bariloche do Argentiny.
Fotky z jezerni oblasti najdete tady.