V Ushuaie jsme strávili krásný Štědrý den, prošli jsme se na malý poloostrov plný racků a ugrilovali si poslední telecí masíčko.
26.12. jsme zabalili batohy, zanechali v kempu Petrovy oddělané pohorky a vydali se na dlouhou cestu domů. Nejdřív letadlem z Ushuaiy do Buenos Aires, tam jsme pak strávili 20 hodin čekáním na letišti. 27. do Madridu, 9 hodin čekání, let do Londýna a 28. večer jsme přistáli v Praze, kde na nás čekali rodiče...
Poslední fotky jsme doplnili sem.

Uteklo to rychle, ale stihli jsme toho hodně. Byl to nádherný zážitek a všem vřele doporučujeme navštívit Jižní nebo Střední Ameriku.

V Ushuaie nam zbylo poslednich 5 dni, cekani na letadlo si kratime drobnymi vylety ke Glaciar Martial a po okoli. Taky si tu hodujeme na vybornem masicku (to je to jedine, co je tu levne...jinak az neuveritelne premrstene turisticke ceny).
V pondeli letime do Buenos Aires, v utery pres Madrid a Londyn do Prahy, kde pristaneme ve stredu vecer.

Prejeme vam krasne Vanoce...my jsme je letos zrusili a na Stedry vecer si opeceme burtiky:)
Par fotek z Ohnove zeme je zde.

Popelem zasypanou silnici jsme prejeli napric Jizni Amerikou az k Atlantiku - z draheho Chile do jeste drazsi Argentiny. Po urcitych obtizich jsme si v Puerto Madryn pujcili auto a vyrazili jsme pozorovat mistni faunu. Na Punta Tombo jsme se prochazeli mezi pul milionem hnizdicich tucnaku - co dira v zemi, to tucnaci rodinka. Dalsi den jsme objeli poloostrov Valdes, kde se na plazich jako zoky povaluji rypousove sloni, lvouni a opet tucnaci.
Na doporuceni majitele pujcovny jsme pokracovali na Punto Pardelas, kde mely byt velryby. Ony tam opravdu byly a to jeste mnohem bliz, nez bychom si kdy dokazali predstavit. Vecer a jeste cele dopoledne jsme pozorovali velrybi mamu s "malinkym" = 4metrovym velrybatkem.
Po nekolika zmenach planu a vypoctech casovych a cenovych jsme pres Rio Gallegos dojeli do El Calafate. Nic tak turistickeho a predrazeneho jsme zatim nevideli. Rano jsme si zadarmo obesli krasnou lagunu Nimez a pobrezi jezera Argentino s plamenaky a dalsim ptactvem a odpoledne jsme zaplatili majlant a s davem turistu jsme si prohlidli ledovec Perito Moreno. Je krasny, obrovsky a k popukani (co chvili se hlucne odlomi kus, splouchne do vody a udela obri vlnu).
Pak jsme jeli na 4 dny do El Chaltenu, kde jsme si udelali kolecko pod tycicimi se horami Fitz Roy a Cerro Torre. U laguny De Los Tres jsme byli od pul pate a pozorovali jsme neuveritelne rude divadlo pri vychodu slunce (fotky nejsou nijak pribarveny ani upraveny...). Zazili jsme skoro vsechno mozne pocasi od azura a bezvetri az po vichr, snezeni a mlhu.
Odjet do Chile neni tak snadne...nejdriv byl autobus vyprodan, shaneli se lidi na dalsi dodatecny a kdyz konecne byl autobus, nebylo ho cim zaplatit, protoze ani jeden bankomat v nedeli odpoledne nemel penize. Nakonec se ale vse podarilo a za chvili jedeme do Puerto Natales.
Poradnou davku fotek najdete tady. 

Byli jsme v nadhernem parku El Rey v provincii Salta, videli jsme spoustu nejruznejsich zvirat (tukany, pekari, papousky, opice, z tapira jen stopy...). Abychom se tam dostali, museli jsme si pujcit male auticko, jehoz kvality jsme otestovali v hlubokem bahne i prejezdem tri rek.
Dlouho jsme se ze Salty nemohli dostat kvuli snehu v Andach, ale nakonec se to podarilo, prejeli jsme Paso Jama 4600 m n.m., poust Atacama a jsme ted v Chile. Kvuli nejkrutejsi zime za poslednich dvacet let musime radikalne zmenit plan cesty, takze pristi fotky budou asi z Kostariky a cely intinerar se obrati.
Zazitky: Celnici na chilskych hranicich nechali vystoupit cely autobus a vsem kontrolovali zavazadla, jsou uplne makly a nesmi se prevazet zadne potraviny. Takze nam zabavili nase vyborna susena masicka, ktera jsme meli jako zeleznou zasobu. Na salamek a cokolady nastesti neprisli.
Zensky tady nosi miminka i batolata v ruce, vubec tu nemaji kocarky. A vsichni chodi v teplacich.
V Salte jsme videli totalni dopravni chaos, kdyz se jednosmerka razem promenila v obousmernou ulici plnou sebevrahu.
Na picasu jsme dali dalsi fotky.

Zdravime z Argentiny. Jsme ve meste La Rioja a vecer prejizdime busem do Salty.
(Protoze tu neni ceska klavesnice, tak to bude bez hacku a carek:))
Z Buenos Aires jsme ve ctvrtek dojeli sem do La Rioja a presunuli jsme se pres NP El Chiflon do nadherneho NP Talampaya. Pak jsme dal prozkoumavali okoli pres cervene skaly Cuesta de Miranda, krasne hory Famatina (6250 m n.m.) a vyschle jezero u Señor de la Peña. Videli jsme 2 kondory, hejna papousku, spoustu lam guanaco, smecku lisek a mary. Hory jsou tu obrovske a rozlehle, mezi nima jsou polopoustni plane, vsude sucho a obcas chuda vesnicka uprostred niceho.
Prvni zvlastnosti, ktere jsme vypozorovali: nedostatek benzinu (fronty u benzinek, benzin na pridel), slunce jde obracene zprava doleva, neuveritelne rovne silnice.
Je tu krasne, kolem 20ti stupnu, v noci chladno tesne nad nulou.