S Peru jsme se rozloucili prochazkou po paradnim trhu ve meste Puno na brehu jezera Titicaca. Videli jsme vsechno mozne - od spousty druhu brambor, zeleniny a ovoce, pres nakupni vozik se zubnimi kartacky az po stazenou kravskou hlavu a vysusene jestery. Mercado nikdy nezklame.
Potom jsme vyrazili nechutne turistickym a docela drahym autobusem (mistnacke busy, ktere mame mnohem radsi, bohuzel uz ten den nejely) pres hranice do Bolivie.
Fotky z nezapomenutelneho a obriho trhu najdete zde.

Z dzungle jsme pres hory a malebne mestecko Huncavelica prejeli do horkeho mesta Ica. Bylo tak horke, ze jsem tam dostala horecku (asi reakce na mravenci kousnuti) a Petr me musel balit do dek a soukat do spacaku, abychom ji trochu srazili. Probehla dokonce i navsteva mistniho lekare, ale ted uz je vsechno v poradku. 
Kdyz mi bylo trochu lip, vyrazili jsme na odpoledni vylet do oazy Huacachina. Vylezli jsme si na jednu z okolnich dun a pozorovali zapad slunce. Dalsi den jsme se s organizovanou tour vypravili na ostrovy Islas Ballestas, ktere by se daly nazvat rajem ptaku. Na ostrovech se tezi, ikdyz uz ne v takovem mnozstvi jako driv, guano. Producentu jsou tu miliony. Tolika ptaku ve vzduchu, na zemi a ve vode jsme v zivote nevideli. Pelikani, kormorani, racci a tucnaci....a do toho obcas skupinka lvounu. Byla to nadhera. Odpoledne jsme si pak jeste objeli poloostrov Paracas s krasnou cervenou poustni krajinou, bilymi plazemi a rybarskou vesnickou. Posledni den v Ice jsme si prohlidli vinici Vista Alegre a ochutnali jejich vino a pisco (mistni palenka z vina, moooc lahodna).
Nocnim busem jsme dojeli do Arequipy, kde jsme jen presedli a drnceli po kamenite ceste do vesnicky Cabanaconde. Odtud jsme se vydali na tridenni trek kanonem Colca. Odpoledne jsme slezli 1000 m do oazky u reky, kde jsme prespali. Druhy den jsme se serpentynami vysplhali zase kus nahoru a sli kanonem s kondory nad hlavou. Spali jsme opet u reky na neuveritelnem "gejzirovisti" - gejzirky, prameny horke vody, bublajici pisek, pary...horka voda z gejziru se mixovala s modrozelenou rekou a dalo se pekne vykoupat. Dokonce jsme meli i stan s podlahovym vytapenim, pisek pod nami byl totiz taky pekne horky...Treti den jsme vysli (=Petr vysel, ja se doplahocila...) 1200 m zase zpet nahoru do Cabanaconde, kde jsme poobedvali oblibene Menu del dia za 6 SOL (33 Kc:)). Odpoledne jsme jeli jsme do Arequipy, kterou si dnes chystame prohlednout. Dale budeme pres Puno a jezero Titicaca smerovat do Bolivie.
Fotky najdete tady.

Z Pucallpy jsme podnikli "organizovany" vylet do dzungle, jeli jsme na lodicce s pruvodcem Mariem, ridicem Juanem a kucharkou Marii. Jak se pozdeji ukazalo, takove vylety delaji tak maximalne 3x za rok, coz vysvetlilo chaos, neorganizovanost a to, ze z nas mistni meli trochu srandu. Jeli jsme dlouho po jezere Yarinacocha, pak po kanalu a nakonec po rece Rio Ucayali. Vsude poletovali martinove pescadori (neco jako lednacek) a volavky, lezli leguani a vyskakovali ricni delfini - ruzovi a sedi. Po celodenni plavbe a neuspesnem lovu pirani na jezere Lagartococha jsme dopluli do vesnicky Tacshitea. Tam nas Mario trochu neohrabane provedl, Maria nam uvarila ryby s bananem a ryzi na ohni v chatrci, pozorovali jsme delfiny pri zapadu slunce a nakonec jsme byli ulozeni na verandu plovouciho domecku pod moskytieru.
Dalsi den jsme s mistnakem Danielem vyrazili do dzungle. Sel jako prvni s macetou a prosekaval cesticku. Videli jsme male opicky, velikanske ptaky camungo, jeste vetsi hnizdici ptaky tuyuyo a nakonec jsme objevili hnizdo s 33 krokodylimi vejci. Cestou nam Daniel s Mariem ukazali kaucukovnik, jedovaty strom a lijanu, ze ktere se da pit voda. Dzungli jsme asi po 5ti hodinach dosli do dalsi male indianske vesnicky Saposoa. Tam na nas cekala lod, poobedvali jsme prekvapive rybu s ryzi a jeli jsme dal na kanal Rio Negro lovit pirani. Tentokrat uspesne. Mario chytil i spoustu dalsich ryb, ktere vsechny vypadaly jako maly sumecek. Pockali jsme do setmeni a vyrazili jsme po rece zpatky hledat krokodyly. Po chvilce Mario vylovil z reky asi 50 cm dlouheho maleho krokodylka, extremne roztomileho. Pochovali jsme si ho, pofotili a pustili zpatky. Takhle pak vylovil jeste dalsi dva. Spali jsme pak u vesnicky Saposoa, zase pod moskytierou a za zvuku dzungle.
Rano nas vzbudil lehky dest a Mario pokousany od mravencu. Jeli jsme pri vychodu slunce zpet do Tacshitey, kde Maria ukuchtila k snidani opet necekane rybu s bananem. Tu si dal jen Petr. Pak uz nas cekala jen cesta zpatky se zastavkami na obed (diky bohu spagety), v indianske vesnicce San Francisco (moc turisticka, vsechny deti nam chtely zazpivat...) a na koupani v jezere, ktere melo asi 35 stupnu.
V hostalu jsme se nejdriv odmorili od spiny a pak namazali miliony stipancu Fenystylgelem...
 Fotky si muzete prohlednout tady.

Po nekolika prejezdech busiky s monotonnim vyhledem na poust (zpestrenim byl kohout kokrhajici z krabice po otevreni zavazadloveho prostoru) jsme dojeli do Chiclaya, kde nas nejvice zajimal trh s samanskymi potrebami (suseny leguan, dyky, bylinky, lektvary na cokoli, kopyta a jine podivuhodnosti). Dalsi vynucenou zastavkou bylo Trujillo, protoze odtud uz jede bus do Huarazu. Trujillo se nam ale nakonec moc libilo - hezke kolonialni namesti, preincke pisecne a neuveritelne rozlehle ruiny Chan Chan a primorska cast Huanchaco se zvlastnimi lodickami.
Pres noc jsme konecne dojeli do Huarazu v Cordillera Blanca a NP Huascaran. Na zacatek jsme si dali dva dny na aklimatizaci na nadmorskou vysku, ktere jsme vyplnili bahnenim v termalech Monterrey, okukovanim mistnich artesanias (latky, suvenyry, cepice atd.) a organizovanym vyletem na ledovec Pastoruri. Tam byli nejzajimavejsi (krome sileneho pruvodce a podivuhodnych peruanskych spoluturistu) obri Puya Raimondi, ktere za svych 50-100 let zivota dorustaji az 11 metru.
A potom uz nasledoval ctyrdenni trek Santa Cruz. Rano jsme preplnenym a pretizenym mikrobusikem po prasne ceste s nadhernymi vyhledy na Huascaran prekonali pas kolem 4800m a sklesali do vesnicky Vaqueria, kde zacinal nas pochod. Pres malebne vesnicky jsme sesli do udoli (3400m) a uz opustenou krajinou stoupali k prvnimu nocovisti. V noci se k nam pridalo mensi stado nastydlych krav a my jsme slyseli prezvykovani, kaslani a buceni. Take trochu nasnezilo a padla mlha. K pasu a zaroven nejvyssimu mistu treku (Punta Union - 4750m) jsme se kvuli nadmorske vysce a mlze blizili velice pomalu, ulehcilo nam to az zvykani listku koky a piti mate de coca. Proti nam klopytali dolu oslici s nakladem a jejich vodici, ktere si vetsina turistu na tento trek najima. Na druhe strane nas cekalo lepsi pocasi, krasna modra lagunka a "pura bajada". Na noc jsme si opet malicko vystoupali do udoli pod Alpamayo a modlili se, aby rano bylo azuro. Prani bylo vyslyseno a pred sestou rano po rozepnuti namrzleho stanu jsme si mohli vychutnat vyhledy na okolni prekrasne hory a ledovce. Pak uz nasledovalo jen klesani a klesani, prerusene noclehem mezi kaktusy a s vyhledem na vodopad.
Protoze jsme zdatni chodci a byli jsme dole brzy, stihli jsme se jeste ten den necekane rychle presunout nekam do prostredka Peru, do mestecka La Union, kde podle zkoumavych a uprenych pohledu mistnich nikdy zadny turista nebyl. V celem meste nesel proud, vsude byly jen tmave obchody se svickami, takze jsme jen rychle ochutnali plnene brambory a kureci paratky a uchylili se do bezpeci hostalu.
Ve tri rano zacal nas dalsi den plny zazitkove turistiky - nakladani asi dvaceti beden jahod do o pul hodiny zpozdeneho mikrobusu, troubeni a buzeni chybejiciho pasazera, divoka jizda serpentinami s ridicem Carlosem a vyhybani se protijedoucim nakladakum se dvema koly nad propasti, bleskovy mototaxik pres mesto Huanaco, osmihodinove utrpeni na zadnim sedadle minivanu s kyprou matkou a jejimi dvema dcerami (starsi cucala kure s ryzi z pytliku a mladsi misto dudliku neustale matcino prso), nakonec opet mototaxik a uspesne zakotveni v hostalu v Pucallpe. Pucallpa je jako navrat do Nikaraguy - teplo, vlhko, prales, primereny neporadek a obri obed pro dva za 60,- Kc. Dneska jsme navstivili mistni, prekvapive peknou ZOO a zamilovali jsme se do jaguara. Bezpecnostni opatrnei jsou temer nulova, takze jsme si ho mohli vyfotit dirou v plote z deseti centimetru. Maji tam i dalsi selmy jako je tigrillo, jaguarundi a puma. Zitra bychom se meli vydat na tridenni vylet do dzungle a doufame, ze jaguara uvidime i ve volne prirode (ovsem ne z deseti centimetru).
Fotky z Peru najdete tady.