Lanzarote byla naše první společná dovolená s Jendou. Koupili jsme si zájezd na www.dovolena.cz s odletem z Mnichova, což vyšlo o mnoho levněji než z Prahy. Trochu jsme se toho báli, protože to byl zároveň náš první zájezd s cestovkou vůbec, ale nakonec to bylo úplně super a moc jsme si to všichni tři užili.
Pátek 6.6.2014
V pátek brzy ráno kolem půl 6 jsme vyjeli zásobeni jako obvykle řízky od našich z Klatov do Mnichova. Cesta rychle utekla. Kousek před letištěm jsme sjeli na vedlejší cestu ke kanálu a vypustili jsme Jendu i s tatrovkou. Potřebovali jsme ho před letem trochu unavit. Po chvíli jsme došli k pískovně, kde si mohl házet kamínky do vody a vyřádit se. Bylo to krásné místo. Pak jsme za ukrutného řevu lehce zmírněného pomerančem vyrazili zpátky k autu. Petr dobalil poslední věci do kufrů, já ztratila a zase našla mobil a jeli jsme na letiště. Chvilku jsme bloudili a hledali Holiday parking, kde jsme od cestovky dostali zadarmo stání. Když jsme ho konečně našli, byl beznadějně přeplněn a poslali nás s voucherem zpátky k terminálu na bližší parkoviště. Jendu jsme naložili do kočárku a nekonečnou chodbou jsme šupajdili k check-inu. Zbavili jsme se kufrů, slupli řízky, tiramisu a jiné dobroty, pak jsme prošli i poslední kontrolou, chvíli jsme pásli Jendu před vstupem do letadla a pak už hurááá na Lanzarote. Jenda byl celou cestu v letadle úplně vzorný cestující. Při vzletu dostal prso, usnul na dvě a půl hodiny a my s ním. Probudil se a další dvě hodiny si hrál s roletou, sklápěcím stolkem a házel úsměvy na spolucestující dětičky. Byl z nich zdaleka nejhodnější a nejklidnější. Jsme na něj moc pyšní! Na letišti na Lanzarote jsme si převzali lehce otřískaný kočárek, našli naši delegátku a při čekání na bus do Playa Blanca opět pásli Jendu. Busem se jelo ještě dalších 40 minut a i v buse byl Jeníček zlatý, koukal z okýnka a spokojeně si pobrukoval. Ubytovali jsme se v hotelu Cay Beach Sun. Apartmánek byl nádherný, přesně pro nás...obývací část s kuchyní, ložnice, koupelna a veliká terasa. Prostorný, čistý, dobře vybavený...ideální pro rodinu s dětmi. Večeře byli vynikající, spousta moc dobrého jídla, takže jsme se hrozně přežrali. Jenda si pak ještě s kropáčkem spokojeně obcházel bazény a sondoval terén.
Sobota 7.6.2014
Snídaně byla úplně stejně přežírací jako večeře (a to po celou dobu pobytu...). Jediná nevýhoda cestování s malým dítětem je to, že jsme museli chodit na jídlo odděleně, protože Jenda neposedí, lítá všude možně a dělá bordel. Jeden hlídal, druhý jedl. Už večer předtím jsme si půjčili auto, tak jsme si dopoledne zajeli do centra Playa Blanca. Prošli jsme se pro nádherné promenádě, kochali se výhledem na Fuerteventuru a Jenda stihnul ztratit jeden ze svých čepečků, které nesnáší. Nakoupili jsme si zásoby na oběd a víno v supermarketu a jeli zpátky do hotelu. Před obědem jsme si ještě užívali čvachtání v bazénech a pak Jenda na dvě hodiny vytuhnul, tak jsme si taky udělali siestu. Odpoledne jsme se vypravili na 5 km vzdálenou pláž Playa del Papagayo. Jede se po prašné a kamenité cestě, zaplatí se 3 EUR vstup a zaparkuje na přeautěném parkovišti. Pláže ale stojí za to. Krásný jemný světlý píseček, pozdě odpoledne už docela málo lidí a nádherný výhled na okolní skály a bílou Playu Blancu naproti. Jenda se poprvé vykoupal v moři, byl úplně nadšený, vzal si kropáček a vydal se vstříc vlnám. Moře bylo ještě docela studené, tak se pak radši s tátou rochnili v písku. Zpět v hotelu jsme se odpísčili, přejedli a vydali jsme se ještě na západ slunce u Salinas del Janubio. Červené mráčky nad soliskami byl nádherný zážitek. Jenda byl už značně ospalý, tak jsme to vzali hopem a jeli spinkat.
Neděle 8.6.2014
Ráno jsme vyjeli přes kopec s nádherným výhledem směr Tahíche. Tam jsme navštívili překrásný, úžasný a nejdokonalejší (ano, hodně moc se mi líbil) dům umělce Cesara Manrique. Dům je zvláštní tím, že je postaven na lávovém poli a je do něj zakomponováno 5 lávových bublin. Pro mě to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Podzemní místnosti, bazének a gril tzv. jameo (lávová bublina s propadlým stropem) a krásná zahrada na mě udělali velký dojem. Jenda moc nadšený nebyl, protože jsme mu pořád něco zakazovali...někam chodit, na něco sahat, něco ochutnávat...atd. Pokračovali jsme do vedlejšího města Teguise, které bylo hlavním cílem dne. Každou neděli se tam totiž konají obrovské trhy, které obsadí celé městečko. Všude jsou stánky s různými řemeslnými výrobky, úzkými uličkami proudí davy lidí, no prostě to tam žije. Prošli jsme si městečko, pokoupili suvenýry, Jenda si chvíli v kočárku pospinkal a pak jsme jeli dál. Dalším cílem byla Playa Famara - nádherná, divoká pláž ukončená strmou skálou. Byla to pláž hlavně pro surfaře, protože vlny byly dost velké, ale Jendovi se tam zase moc líbilo. Obalit se pískem, vycachtat se v moři a soustavně shazovat čepeček. Zpátky jsme jeli překrásnou černou krajinou s mořem lávy, na kterou pak navazoval kraj La Gería. Ten je známý svými neuvěřitelnými vinicemi. Lidé tam pěstují víno tak, že vyhloubí v sopečném písku jámu (průměr zhruba 2 metry) a na její dno zasadí rostlinku vinné révy. V díře se pak udržuje ranní rosa a z té rostlinka žije. Ostrov je celý sopečný, trávníčky vidíte akorát občas u hotelu a jsou zaručeně uměle udržované. Jinak všude jen láva a černý písek. Místní víno jsme pak i ochutnali a opravdu mělo jinou chuť, než na co jsme zvyklí, člověk by řekl, že chutnalo trochu sopečně...
Pondělí 9.6.2014
Po jak jinak než vydatné snídani jsme vyrazili k nedalekým Salinas del Janubio, kde se získává sůl. Další zvláštností Lanzarote také je to, že veškerá voda je voda mořská a je odsolována. Sjeli jsme si na krásnou vyhlídku u moře, slezli dolů k moři na černou pláž a vydali se na krátkou procházku k laguně u Salinas. Po cestě zpátky nás potkalo veliké štěstí. V polorozbořeném domě na menší skládce ležela žlutá tatrovka!!! a byla pojízdná. Jenda měl na zbytek pobytu o zábavu postaráno. Salinas jsme objeli s několika fotozastávkami, voda v nádržích má úžasnou červenou barvu. Další bod programu byly útesy s vymletými skulinami ve skále Los Hervideros. Voda tam hučela, skály byly protkané několika chodbičkami, kam se dalo sejít a podívat se do jeskyně z nezvyklého úhlu. Nakonec dopoledního výletu přišel zlatý hřeb programu, místo, na které jsem se hrozně těšila - vesnička El Golfo a Charco de los Clicos. Krásná černá pláž, kde je zároveň i jedovatě zelené jezírko. Výhled na to je opravdu úchvatný. Sestoupili jsme dolů z vyhlídky a prohlídli si tu nádheru zblízka. Většina návštěvníků se otočila nahoře na vyhlídce a dolů byli líní sestoupit, takže na pláži skoro nikdo nebyl. Zpátky v hotelu jsme se naobědvali a všichni tři usnuli. Odpoledne jsme se vydali ještě do Playa Blanca na krásnou pláž Playa Dorada, kde se Jenda krásně vyrochnil v písku a spadl nám po hlavě do kráterového jezírka, které mu Petr vykutal. Vyslunění jsme si dali nanuka a jeli zas zpátky, abychom se totálně přejedli na večeři. Večer jsme ještě jednou jeli na západ slunce u Salinas, tentokrát trochu dřív, ale museli jsme tam dlouho čekat, sluníčko nějak pomalu zapadalo. Jenda se aspoň vyřádil s tatřičkou a krásně usnul.
Úterý 10.6.2014
V úterý byl na programu výlet na sever - přes město tisíce palem Haría na Mirador del Río, do Orzoly a pak po druhé straně ostrova zpět. Cestou do Haríi jsme si udělali odbočku na vyhlídku Las Nieves, kde byl krásný malý kostelíček, fantastický výhled na Playa Famara a taky příšerný vichr. Jendovi překotil na bok tatřičku a ta ho vzala s sebou, takže byl pěkný řev. Dál jsme si zastavili na vyhlídce nad Haríou a pak na miradoru Guinate, odkud už byl vidět ostrov La Graciosa. Jenda všechno zaspinkal. Vzbudil se až na Miradoru del Río. To je další dílo Cesara Manrique, mirador byl krásně zakomponován do skály a je z něj úžasný výhled. Sjeli jsme z hor zase dolů k moři do přístavního městečka Orzola. Tam jsme vyložili tatřičku a po promenádě se projeli až na konec města k bývalým salinas. Jenda byl nadšený. Městečko mělo krásnou a vysloveně línou atmosféru. Pak jsme si zastavili o kousek dál na nádherném místě u pláže, kde kontrastovali duny s bílým pískem a černé skály. Ve skalách se tvořila malinká jezírka s teplou vodou, kde plavaly rybičky. Jenda byl opět nadšený, čvachtal se v jezírku a jeho největší zábavou bylo odlupovat šnečky a házet je do vody. Perla mezi díly Cesara Manrique - Jameos de Agua - nás nejdřív málem odradila množstvím aut na parkovišti a vysokým vstupným. Pak jsme si ale řekli, že to musíme vidět a ještě že tak. Bylo to tak obří, že se lidé snadno rozptýlili a vstupné vzhledem k té nádheře bylo naprosto přiměřené. V Jameos se nám líbila jeskyně s jezírkem a modrou vodou, ve které žijí bílí raci, krásná zahrada s bazénem i expozice o sopkách. A poslední zastávkou byla Jardín de cactus, kde se Cesar taky vyřádil. Velikánská kaktusová zahrada s větrným mlýnem na kopečku byla okouzlující. Po večeři jsme se vypravili ještě s tatřičkou na promenádu k moři. Jenda už pak úplně odpadnul.
Středa 11.6.2014
U snídaně jsem zažila tentokrát veliké zklamání...dva Francouzi mi snědli poslední milované čokorolky. Hrůza. Po snídani jsme se vydali krásným krajem La Gería plným vinic přes vesničku Mancha Blanca po kamenité cestě lávovým polem k Playa de las Malvas. Až na konec světa. Jendu kamenitá cesta ukolébala, tak jsme se rovnou vydali do NP Timanfaya. Prohlídli jsme si hezké návštěvnické centrum s dlouhým mostíkem do lávového pole a jeli jsme ke kráterům. U vstupu do parku nás ale naprosto odradily davy lidí a veliké autobusy jezdící na kraji kráteru. To nebylo nic pro nás. Pokračovali jsme ještě kousek k parkovišti velbloudů, kteří vozí turisty sopečnou krajinou. To bylo taky něco neskutečného...bylo jich tam aspoň 200. Najednou přijel autobus, vyložil mraky nazrzlých, většinou dost obézních Angličanů tak bílých, že zřejmě viděli slunce poprvé v životě, ti se seřadili do řady ve dvojicích jak v mateřské školce a poslušně nasedali na velbloudy. Rázem se parkoviště vyvelbloudilo a byl klid. Jendovi se tam moc líbilo. Cestou přes vesničku Yaiza, která byla již několikrát vyhlášena nejhezčí a nejčistší vesnicí Španělska, jsme si vyhlídli na kopci vlastní mirador a po kamenité cestě lemované obřími kameny jsme k němu neohroženě zamířili. Na hřebínku jsme zaparkovali auto a došli kousek pěšky na vrchol kráteru. Výhled na celý park Timanfaya, na pobřeží a i do kráteru byl překrásný. Odpoledne jsme pak strávili na pláži v Playa Blanca. Jenda vynechal odpolední spinkání, takže odpadl brzy a spal až do rána.
Čtvrtek 12.6.2014
Čtvrtek byl den odpočinkový. Ráno po poslední maxisnídani jsme vyrazili na nedalekou horu Montaňa Roja. Výstup ke kráteru byl kratičký a Jenda ho absolvoval na koníčku. Sestoupili jsme do kráteru, prošli ho a po druhém okraji šli zase zpátky. Bylo trochu mlhavo, takže výhled na Playa Blancu nebyl nic moc. Pak jsme si zajeli ještě k majáku Faro de Pechiguero, kde se Jenda vyřádil s tatřičkou. Po obědě a po spinkání jsme strávili odpoledne na Playa Flamingo, kde se Jenda opět vyřádil s tatřičkou a užil si ještě moře. Večer jsme odevzdali auto, pobalili a dopili všechno víno.
Pátek 13.6.2014
Ráno jsme vyklidili pokoj, vyfasovali na recepci snídani a v půl osmé odjeli minibusem na letiště. Odbavili jsme se a čekali na letadlo. Zřejmě proto, že byl pátek 13., přišla k frontě nedočkavých turistů čekajících ve frontě letuška a oznámila jim, že se mají zase posadit, protože letadlo z Německa nepřiletělo. Jak si během 5 hodin nikdo nevšiml, že letadlo ani nevyletělo...Nastal všeobecný chaos a nepokoj. Nakonec se ukázalo, že náš let bude mít 13 hodin zpoždění a budeme mezitím ubytováni v hotelu. Autobus nás odvezl do obrovského čtyřhvězdičkového hotelu v Playa del Carmen, díky Jendovi jsme jako rodiče s dětmi dostali přednostně pokoj a all inclusive. Přežírání tedy neskončilo, naopak následoval velice bohatý oběd a večeře. Celé odpoledne jsme tedy ještě strávili na pláži, Jenda byl opět velice nadšený. Moře tu bylo teplejší a nebyly vůbec vlny. Trochu hloupé bylo, že jsme neměli zavazadla, takže oblečení se trochu opísčilo a zasolilo, plenky pomalu docházely a krém na opalování jsme museli ještě dokoupit. Ale byl to krásný dárek na závěr. Po vydatné večeři jsme se pobalili a čekali na odjezd na letiště. Jenda mi usnul v náručí na posteli v hotelu, prospal přesun autobusem, všechny kontroly a čekání na letadlo. Letadlo mělo ještě další zpoždění, protože se hledal Karel a Uršula, kteří nenastoupili a letěli domů jinak. Noc byla rušná, spánek lehký, ale náš vzorný Jeníček se vzbudil až na letišti v Mnichově.
Sobota 14.6.2014
V sobotu už jsme jen dojeli z Mnichova zase k našim, tam jsme si udělali spací a relaxační přestávku a po obědě jsme pokračovali domů.
Byla to překrásná dovolená. Lanzarote je na první pohled černý a depresivní, ale nabízí nádherné bílé pláže, jedinečná díla Cesara Manrique, neuvěřitelné vinici v La Gería a spoustu dalšího. Pro děti je vyloženě vhodný. Hotel Cay Beach Sun také můžeme vřele doporučit, moc se nám tam líbilo.
