Agamí den

Brouber

Agamí den

Agamí ráno začíná bleskovým "východem slunce" - rozsvícením žárovek a zářivek v 6:20. Zároveň se spouští vodopád a ohřívá se voda ve velkém bazénu. Agamky se rozkoukávají ze svých spinkacích místeček a mění podivnou spací polohu v obyčejnou pohodlnou. Většinou mají trochu tmavší barvu, nasávají světelné paprsky a zahřívají se. V terárku je ráno kolem 20 °C.

Okolo 6:50 přicházejí rozespalí páníččci, zdraví je a slibují snídani. Na tu dojde kolem 7:15 a servíruje se buď myšátko, švábík, saranče nebo červík obalený ve vitamínech. Někdy je hlad obrovský a snídaně se zhltne téměř včetně příboru (pinzety), hladovým pohledem pak loudí přídavek. Jindy se v terárku drží dieta a ani o jeden z chodů není absolutně žádný zájem. (Spíš se člověk pod jejich naštvaným a opovržlivým pohledem cítí provinile, že ruší a něco si vůbec dovolí nabízet...) Na krmení čekají ještě nedočkavé rybičky a maskovaní žebrovníčci.

Pak nastane fáze pořádného ručního rosení a v terárku je rázem ještě mnohem tropičtější klima. Během dne ještě každou celou hodinu prší.

Od 7:45 agamy zůstávají samy doma. Kdoví, co dělají, ale pravděpodobně tak po 2 - 3 hodinách slezou z horpolu a jdou se možná vykoupat. Pak se usídlí tam, kde se cítí nejlíp a válejí se. V období boje o moc se honí po celém terárku a ničí všechno, co jim přijde do cesty.

Kolem 18:00 se vracejí páníčci a končí nuda a válení. Agamky jdou na procházku. Někdy stačí otevřít terárium a ony si vyskočí samy. Srandovním agamím krokem peláší do koupelny na župan, do chodby na kolo nebo na gauč na oblíbenou tetu Bohuš (velká plyšová gorila). Jindy se nikomu ven nechce a všeobecný odpor musí být překonán téměř násilím. To jsou pak uloženy na topení a můžou se dál vyhřívat. Samozřejmě nemůže chybět mazlení a pusinkování. (Hermísek na to moc není, ale Felíša se vyloženě tulí...)

Večer asi tak ve 20:00 probíhá očista a koupání. Agamky jsou vnořeny do velkého bazénu s teplou vodičkou a plavčí, koupají se a dojdou si na WC. Někdy ještě šmrdlají na sklo, nechtějí jít tak brzo spinkat a dožadují se prodloužené večerky. Většinou ale po vodopádu vyšplhají do horní vodičky a provedou ještě dokonalejší očistu, která se neobejde bez cákání a naprosté potopy. Felíšek dostane ve vodě granulky a Hermísek cestou na jídelním kameni sezobne sépijovou kost.

Když mají koupání dost, začnou hledat nejvhodnější spací polohu. Někdy spinkají na sobě, jedna ulehne ke spánku a druhá ji zalehne. Nebo bojují o horpol, nejlepší místo v terárku, a vystrkují se vzájemně čumáčkama. Hermísek ale jde většinou rovnou na svou šikmou pozorovatelnu a tam způsobně zalehne. Felíša je blázen a prodírá se rostlinstvem směrem vzhůru, dvakrát si to rozmyslí, až nakonec terárko zhasne (20:40) a ona skončí ve svislé poloze na zdi. Nijak zvlášť jí to ale nevadí a spí tak až dorána. (Občas se asi po 20 minutách ozve strašná rána a my za pomoci baterky zjistíme, že si ulovila nějakého uprchlého švába, který se maskován tmou vydal pro něco k snědku. Bohužel špatné načasování a bdělá ještěrka ho stály život...)

O víkendu, když jsou paníčkové doma, je to jinak...po ranním krmení jsou ještěrky vypuštěny do bytu a v podstatě až odpoledne nebo někdy dokonce až večer jsou sesbírány z topení, garnyží, županů či jiných míst a jsou vráceny do terárka.

(Je s nima sranda a jsou úplně maximálně roztomilé. Několikrát ke mně přišupajdily po podlaze, když jsem vařila, a vylezly mi po noze nahoru a zůstaly na mně zavěšený. Ráno si s nima někdy čistíme zuby (myšleno tak, že každý máme na rameni ještěrku...), večeříme nebo si je bereme do postele a povídáme si s nima... trochu ujetý, uznávám, ale jsou to klasičtí domácí mazlíci...)