Skotsko 2007
|
8.7.
Den první v neděli jsme odpoledne po napěchování zavazadel nasedli do letadla směr Newcastle. Tam proběhlo i přes mé četné obavy hladké vypůjčení auta (Hertz) – vyfasovali jsme černou fiestičku.
Petr se rychle a perfektně se zorientoval v anglickém provozu, naučil se řadit levou rukou, ale stejně jsme v zatáčce zavírali oči před autem, které očividně jelo v protisměru… První zastávkou byl překrásný Holy Island, po uzounké silnici jsme přejeli moře a zastavili u písečných dun. V dálce byl vidět náš první hrad. Těsně před Berwickem jsme narazili na útulný starý anglický dům s velice povídavými domácími, to byl náš první Bed and breakfast (50 GBP). Večer jsme si ještě jeli prohlídnout Berwick, malebné městečko s pevností, kasárnami a spoustou holubů. |
9.7.
Druhý den ráno jsme se po obrovské snídani vydali na pláž. Nikdy bychom takovou pláž ve Velké Británii nečekali, bílý písek, modré moře, nikde nikdo…voda teda nebyla nejteplejší, ale koupání se nedalo odolat.
Naší první trasičkou byla cesta na St. Abbs Head, stezka vedla podél útesů, kde sídlila hejna racků, bouřňáků a jiného ptactva. Na malých plážičkách se dali najít pazourky. Cesta se pak stočila podél jezera zpátky. Byla to nádherná procházka, navíc nám počasí přálo a bylo azuro bez mráčku a teplíčko.
Na odpoledne jsme měli naplánovaný Edinburgh, cestou jsme se ale ještě stavili na hradě Tantalon, kde jsme zakoupili Explorer Pass (sleva do historických budov Skotska). Z hradu je krásný výhled na Bass Rock – skálu s útesy nedaleko v moři. Další zastávkou byl hrad Dirleton s pěknou zahradou. No a pak už Edinburgh. Tajuplné, okouzlující město s obrovským hradem. Vylezli jsme si na Calton Hill a měli jsme město jako na dlani. Edinburgh jsme silně podcenili a musíme se tam v budoucnu vydat třeba na víkend, odpoledne nestačí. Večer jsme si ještě prošli Stirling a ubytovali se kousek před ním.
Naší první trasičkou byla cesta na St. Abbs Head, stezka vedla podél útesů, kde sídlila hejna racků, bouřňáků a jiného ptactva. Na malých plážičkách se dali najít pazourky. Cesta se pak stočila podél jezera zpátky. Byla to nádherná procházka, navíc nám počasí přálo a bylo azuro bez mráčku a teplíčko.
Na odpoledne jsme měli naplánovaný Edinburgh, cestou jsme se ale ještě stavili na hradě Tantalon, kde jsme zakoupili Explorer Pass (sleva do historických budov Skotska). Z hradu je krásný výhled na Bass Rock – skálu s útesy nedaleko v moři. Další zastávkou byl hrad Dirleton s pěknou zahradou. No a pak už Edinburgh. Tajuplné, okouzlující město s obrovským hradem. Vylezli jsme si na Calton Hill a měli jsme město jako na dlani. Edinburgh jsme silně podcenili a musíme se tam v budoucnu vydat třeba na víkend, odpoledne nestačí. Večer jsme si ještě prošli Stirling a ubytovali se kousek před ním.
10.7.
Snídaně třetí den ráno byla opět ohromující. Petr se postupně směřoval k full Scottish a já tak opatrně zkoušela slaninu a vajíčka. Pak jsme zcela přejezení vyrazili na Wallace monument, výstup nás zas probral. Je tam odtud nádherný výhled do okolí, na Ben Lomond a celý Stirling.
Dále jsme pokračovali na Doune Castle, kde se točil Svatý grál. No a pak už konečně příroda – oblast Trossachs a Ben A´an (461 m). Celkem snadný výstup, seshora je pěkná vyhlídka na Loch Achray a Loch Kathrine.
Odpoledne jsme se vydali směrem na Aberdeen, jeli jsme úžasnou krajinou plnou vřesovišť, kapraďových polí a podobně, zastavili jsme se ještě v Blair Castle, což je obří bílý zámek s Herkulovou zahradou a oborou. Bohužel nás pak strašně zdrželo stádo krav, v překladu…asi 50 minut jsme koukali na kravský zadky. Změnili jsme tedy plán a místo do Aberdeenu jsme to vzali zkratkou na sever a ubytovali jsme se u takové staré babči v Ballateru.
Dále jsme pokračovali na Doune Castle, kde se točil Svatý grál. No a pak už konečně příroda – oblast Trossachs a Ben A´an (461 m). Celkem snadný výstup, seshora je pěkná vyhlídka na Loch Achray a Loch Kathrine.
Odpoledne jsme se vydali směrem na Aberdeen, jeli jsme úžasnou krajinou plnou vřesovišť, kapraďových polí a podobně, zastavili jsme se ještě v Blair Castle, což je obří bílý zámek s Herkulovou zahradou a oborou. Bohužel nás pak strašně zdrželo stádo krav, v překladu…asi 50 minut jsme koukali na kravský zadky. Změnili jsme tedy plán a místo do Aberdeenu jsme to vzali zkratkou na sever a ubytovali jsme se u takové staré babči v Ballateru.
11.7.
Čtvrtý den se Petr poprvé odhodlal k Full Scottish, ale zrovna tady to babča docela odflákla. Popíšu full snídani radši někde jinde. Čekal nás takový hradový den. První byl Corgarff, ten byl ale bohužel zavřený (jak jsme se později dozvěděli, paní, která tam pracuje, byla u lékaře s ledvinami…). Další byla na řadě zřícenina Kildrummy, ale ještě cestou jsme úplně náhodou objevili takový zapomenutý, ale kouzelný hrad Glenbuchat, pak následoval Huntly Castle a nakonec překrásná katedrála v Elginu. No a pak jsme se ještě zastavili v palírně whisky Dallas Dhu, kde jsme nejdřív vyfasovali takový divný jakoby sluchátka od telefonů (= audioprůvodce) a pak mi pán nalil panáka whisky, vlastně dva, musela jsem to dopít ještě za Petra, byla to pořádná síla a docela mrkal, když jsem to do sebe obrátila raz dva…
Poobědvali jsme u moře s vyhlídkou na Fort George a vyrazili jsme za Lochneskou. Inverness a Loch Ness nebyly žádný zázrak, ba naopak, všude hrozně lidí, loch tmavý a hrad Urquhart považovaný za skvost nás nijak zvlášť nenadchnul, třeba s opuštěným Glenbuchatem se nedal srovnat. Už celkem unavení jsme jeli dál s cílem najít ubytování, ale moc se nám nedařilo. Dojeli jsme až do Lairgu, kde jsme našli krásný pokojíček. Večer jsme šli ještě na menší procházku k jezeru(samozřejmě za účelem koupání v ledové vodě, ale naštěstí tam plavala jakási pěna, tudíž jsem byla ušetřena…) a k malému kostelíčku a pak rychle spát.
12.7.
Pátý den ráno tedy byla pořádná skotská snídaně…ovoce, jogurt pro začátek, pak vajíčko, slaninka, lokální páreček, odporně černé kolečko haggis (ovčí vnitřnosti v ovčím žaludku nebo tak něco), rajčátko, myslím i žampionky, k tomu toustíky a na závěr sladkůstka – toastíky s džemem. K tomu čaj a džus. Mňam , ještě teď se nám o těch snídaních zdává. No a pak jsme se vydali směrem na sever do Tongue, tam nám trochu mrholilo a byla zima. Po cestě při překrásném pobřeží jsme narazili na jeskyni Smoo Cave, nečekaně tam byla supr prohlídka na lodičce dovnitř jeskyně, zajímavé.
Odpoledne byla v plánu Sandwood Bay. Cesta k ní byla plná malých lošíků s plážičkami, kopečků, bažinek, rašelinišť. Asi po 1,5 hodině chůze se před námi otevřela nejkrásnější pláž Skotska, Evropy, snad světa…no jednoznačně nejhezčí místo, na kterém jsme kdy byli. Bílý písek, průzračně modrozelený oceán, zelenožlutá tráva, černé skály, azurové nebe a asi jen tak 5- 6 lidí na celé té obrovské pláži. Mě zase tradičně chytil fotografický amok. Atlantik měl 11 stupňů, koupání ale stálo za to, byla to paráda. Udělali jsme pár samospouští, snědli tuňáka z konzervy a vydali se na cestu zpět. Mě se vytopily obě botičky, takže jsem značně čvachtala a navíc jsme se nepohodli kvůli Petrově „zkratce“. Moji náladu ale zachránily mraky masožravek, které rostly v těch bažinatých stráních, po kterých jsme se drápali nahoru.
Potom jsme vyjeli do cílové stanice Ullapool. Na radu paní domácí z rána jsme jeli po Coastal trail…normálně…pravěká krajina…nevymýšlím si. Úplně opuštěná, s holými stromy, krásnými zamlženými jezery, zvláštními kopci a strašně vysokým kapradím. Nádhera.
Ullapool je pěkné městečko s přístavem. Našli jsme velice levný B&B a šli spát.
Potom jsme vyjeli do cílové stanice Ullapool. Na radu paní domácí z rána jsme jeli po Coastal trail…normálně…pravěká krajina…nevymýšlím si. Úplně opuštěná, s holými stromy, krásnými zamlženými jezery, zvláštními kopci a strašně vysokým kapradím. Nádhera.
Ullapool je pěkné městečko s přístavem. Našli jsme velice levný B&B a šli spát.
13.7.
Den šestý…babča se musela strašně přemoct, vstát v 7 a udělat snídani na půl osmý, hrozná oběť…snídoška byla opět mňam, ikdyž slabší, žádný ovoce, žádný sausage ani haggis…to mohla vstávat ve čtvrt na osm…
Těsně za Ullapoolem jsme narazili na vysokánský vodopád a soutěsku. Dál jsme pokračovali přes překrásný poloostrov Applecross. Já si konečně mohla vyfotit zblízka Higlandský skot aneb chlupaté krávy.
Odpoledne jsme přejeli na ostrov Skye, nemohli jsme vynechat Serpentárium s leguány, hady a žabkami. Agamky tam neměli, za to jsme si mohli pochovat Goldie – docela velkýho hada.
V Portree jsme si našli skvělý ubytování v malé chatce za jedním domem. No a ještě jsme vyrazili na večerní výstup na The Storr (asi 750 m). Všude bylo strašně malinkých, roztomiloučkých zajíčků, spousta méně roztomilých, špinavých ovcí a krásná příroda. Přestalo pršet a mraky odcházeli a nám se odkrýval úžasný výhled do okolí na vrcholky hor. Výstup byl celkem náročný, ale nahoře to stálo za to. Vypadalo to tam jako na fotbalovým hřišti.
Večer jsme si při čekání na indickou večeři prošli Portree a příjemně unavení jsme zalehli.
Těsně za Ullapoolem jsme narazili na vysokánský vodopád a soutěsku. Dál jsme pokračovali přes překrásný poloostrov Applecross. Já si konečně mohla vyfotit zblízka Higlandský skot aneb chlupaté krávy.
Odpoledne jsme přejeli na ostrov Skye, nemohli jsme vynechat Serpentárium s leguány, hady a žabkami. Agamky tam neměli, za to jsme si mohli pochovat Goldie – docela velkýho hada.
V Portree jsme si našli skvělý ubytování v malé chatce za jedním domem. No a ještě jsme vyrazili na večerní výstup na The Storr (asi 750 m). Všude bylo strašně malinkých, roztomiloučkých zajíčků, spousta méně roztomilých, špinavých ovcí a krásná příroda. Přestalo pršet a mraky odcházeli a nám se odkrýval úžasný výhled do okolí na vrcholky hor. Výstup byl celkem náročný, ale nahoře to stálo za to. Vypadalo to tam jako na fotbalovým hřišti.
Večer jsme si při čekání na indickou večeři prošli Portree a příjemně unavení jsme zalehli.
14.7.
Sedmý den ráno jsme bohužel museli koukat na snídající japonskou rodinu, to by se mělo vysílat jako odstrašující příklad kultury stolování. Pak jsme vyjeli do Dunveganu, tam jsme zavrhli prohlídku hradu, nebyl nic moc a po chvíli hledání jsme se nalodili na malý člun řízený pravým mořským vlkem a vydali se obdivovat roztomilé a nádherné tulení kolonie. To byl naprosto ohromující zážitek. Opět jsme propadla fotícímu šílenství. Projížděli jsme mezi ostrůvky, které byly obaleny řasami a obleženy tuleni a tuleňátky. Všude byla i spousta mořských ptáků. Z dálky jsme viděli i stádo highlandského skotu s malými telátky, na které jsme se jeli potom podívat autem.Dalším nádherným místem byla Coral beach, kterou nám doporučil majitel chatičky, kde jsme spali. Překrásná bílá pláž z malinkatých korálů, na které si hovělo stádo krav. Odpoledne jsme ještě obešli turistický Eileen Donan Castle a zamířili jsme do Fort Williamu. Trvalo dlouho, než jsme našli ubytování, všude visely cedulky No vacancies…ale pak jsme dorazili k babče do Oak Bank Lodge, vyfasovali jsme bílý pokojíček s krajkami a růžovými ručníky. Večer jsme ještě podnikli malou procházku pěkným údolím k Steall Falls. Já tam překonala sama sebe na velice nestabilním provazovém mostíku přes temnou řeku…Na cestě zpět jsme se zastavili u zříceninky Inverlochy Castle, pak jsme snědli spoustu instantní polívky a šli jsme spát.
15.7.
Na den osmý byl naplánován výstup na Ben Nevis, protože ale všude bylo strašně lidí a těžší túra kvůli měnícímu se počasí nepřipadala v úvahu, rozhodli jsme se sice pro turistickou trasu, ale ve velmi brzkých hodinách…4:59 jsme vyráželi od auta, na nebi červánky, nikde ani noha, akorát pak výš jsme předběhli dva pomalejší chodce. Na vrcholu byla pěkná kosa( 7 stupňů) a mlha, dokonce jsme se pak dostali nad mraky. Za dvě a půl hodiny jsme byli nahoře, posnídali jsme a vyrazili zpátky. Cestou dolů jsme potkávali šílené davy upocených turistů, dost otřesná představa, že bychom takto ve frontě šli nahoru. Odpoledne jsme se vydali na západ prozkoumat pobřeží a Silver sands. Luxusně jsme poobědvali na božské bílé pláži s ostrovem Skye v pozadí. Popojeli jsme ještě k nejhlubšímu jezeru Skotska – jezero Morar, tam jsme se vykoupali, vyhřáli, vyděsili pár ovcí a vydali jsme se zpátky. Povečeřeli jsme na nábřeží ve Fort Williamu a zcela vyčerpaní jsme ulehli do bílých peřinek.
16.7.
Ráno devátého dne jsme se zase pořádně napapkali. Náš kámoš Modroušek někde asi zaspal a my jsme vyráželi do hustého deště. Museli jsme vymyslet plán B, protože v tomto počasí se na žádnou horu lézt nedalo. Z našeho malého průvodce jsme tudíž zvolili pobřežní trasu k hradu Dunstaffnage Castle, neměli jsme sebou ale naše Explorer pass, takže jsme se k němu pak ještě jednou vrátili autem. Byla to krásná procházka po nízkých kopečcích mezi krávama. Potom jsme v průvodci vyšťourali ještě starou železnou huť, to jsme si nemohli nechat ujít. Bylo to velice zajímavé a nečekané. Začalo pak značně pršet, takže hrady po cestě jsme si jen tak prohlídli z auta.
Glasgow jsme prosvištěli, byli jsme naprosto znechuceni civilizací a velkoměstem, rychle pryč. Pak jsme projížděli podivnými vesničkami, kde nebylo vůbec žádné ubytování, vyskytovali se tam značně podezřelí jedinci, takže jsme skončili až v Moffatu u Mikea (vlastnil kdysi slavný bar a pomáhal dětem v Africe). Ubytovali jsme se a vyšli si ještě do kopců mezi ovce na večerní procházku. Docela brzy jsme pak zalezli do peřin.
17.7.
Desátý den ráno jsme si vychutnali poslední full scottish, zřejmě nejlepší. Mike byl talent, vyhrál si s výzdobou a byla to mňamka. Taky nám Mike přinesl ukázat svou chloubu, koťátko za 900 liber. Poslední horskou túřičku jsme naplánovali podél vodopádu Grey Mare´s tail, bylo to tam místy sice dosti bažinaté, ale opět překrásné. Pak v Dumfries v obchoďáku jsme nakoupili specialitky pro rodinu a vyrazili jsme k úžasnému Abbey Corn Millu, což byl velmi starý, ale stále funkční mlýn, který nám předvedli v praxi (dokonce i ve stavu, kdy se všechno zbláznilo, protože tam teklo moc vody). Kousek od mlýna jsme se rozplývali nad Sweetheart Abbey, nádherné ruiničky. No a pak ještě hodně pěkný hrad Caerlaverock. Ten byl fakt super. Cestou podél Hadriánovy zdi nás chytil šílený liják a navíc poblíž Newcastlu jsme vůbec nemohli najít ubytování, skončili jsme v takovém motelu, ale zas tam měli vanu a televizi a pohodlíčko. Všechno jsme zabalili, uklidili a šli jsme spát.
18.7.
Jedenáctý poslední den jsme se tradičně znamenitě nasnídali, ikdyž to byla vlastní výroba, projeli jsme myčkou, vrátili auto a odletěli zpátky domů.
Co k tomu dodat…Skotsko je nádherná země s okouzlující přírodou, milými lidmi, bohatými snídaněmi a určitě stojí za vidění.
