Peru I

24.7. Den 12 – Arica – Tacna       

Ještě za tmy jsme vystoupili v Arice, z vnitrostátního autobusáku jsme se přemístili o blok dál na nádraží mezinárodní. Tam vládl všeobecný zmatek, taxíkáři nabízeli předražený odvoz do Peru, to se nám vůbec nelíbilo. Po chvíli pátrání jsme objevili zrovna odjíždějící místňácký busík do Tacny, po chaotickém odjezdu, nastaly podivné machinace s různými druhy jízdenek. Také se musela vyplnit tradiční migrační průvodka a celní prohlášení. Místňáci viděli, jak ji vyplňujeme na našem LN, půjčili si ho a pak koloval celým autobusem, to byla docela sranda. Před hranicemi celý autobus musel vystoupit a pěšky přejít hranice, kontrola tady nebyla tak důkladná jako na hranicích s Argentinou.

Tacna je město v poušti. Moc se nám tam líbilo. Zase jsme přeběhli mezi nádražími a koupili si překvapivě levné lístky do Limy. Zároveň jsme si v takové tmavé kukani na extrémně levném internetu objednali letenky – další převratné rozhodnutí: hledali jsme letenky do Kostariky – San José, zjistili jsme, že většina jich má mezipřistání v San Salvadoru, tak jsme si řekli: Proč vlastně nevystoupit rovnou tam?

Peru se nám začínalo líbit čím dál víc, žilo to tam mnohem víc než v Argentině a Chile. Po městě popojížděli malé levné taxíky, v centru se zrovna konala nějaká oslava a po široké ulici pochodoval a tančil nekonečný průvod skupinek v krojích a maskách. Nakonec jsme se ještě taxíkem nechali vyvézt na vrchol duny, odkud byl fantastický výhled. A samozřejmě mercado, jedno z nejlepších, co jsme viděli. Pochutnali jsme si na výborných ceviche (kousky ryb a krevety v citronové šťávě) a pak jsme si dali nezapomenutelné jugo de mango (veliký džbán sladké mangové šťávy asi za 20 korun).

Autobus byl taky zřejmě vůbec nejlepší, jakým jsme jeli – pohodlné, široké, kožené sedačky, teplá večeře, limonády a roztomilá busuška (letadlo – letuška, bus – busuška…logicky…). Cesta měla trvat přes 20 hodin, ale v takovém luxusu to vůbec nevadilo. Na celnici jsme zas museli všichni ven i s batohama, ale tentokrát mnohem přísněji kontrolovali místňáky, nás hned mávnutím pustili dál. Celou dobu jsme jeli podél pouštního pobřeží, překvapilo nás, že celé pobřeží Peru jsou jen písečné duny. Jedinou vadou na kráse byli manželé Žabákovi, kteří seděli za námi. Oba ropuší typy, dohromady 300 kilo, pán strašně chrápal a mluvil ze spaní.

---

25.7. Den 13 – Lima

Busuška ráno servírovala snídani – loupáček a karamelky. Do Limy jsme dojeli odpočatí kolem 11 hodiny, vystoupili jsme kdesi mimo centrum a taxíkem se dopravili do centra. Zpočátku jsme vůči taxíkům byli trochu nedůvěřiví, ale brzy jsme si na ně zvykli, naučili se smlouvat a používali je úplně běžně. Ubytovali jsme se v hezkém hostalu blízko centra, provedli tradiční civilizační očistu, vyprali jsme a pak jsme se vydali na prohlídku Limy. Za 9 solů (50 Kč) jsme se pořádně naobědvali – menu: salpicón (kuřecí salát), řízek s rýží a hranolky a strašně dobrý ledový čaj.

V Limě je neuvěřitelná dopravní situace, šestiproudý kruháč, všichni troubí, bláznivě se předjíždějí, busy MHD nezastavují, ale jen za křiku nahaněčů přibržďují, chodci se vrhají mezi rychle jedoucí auta. Prošli jsme si centrum, Plaza de Armas, obhlídli katedrály a paláce. Na jednom náměstí jsme pozorovali chlapíka se zvláštní náplní práce – odhaněč holubů.  No a nesmělo chybět ani tržiště, tam jsme si dopřáli jugo de papaya a milovanou Incacolu (výborná žlutá límoška). Zpátky do hostalu jsme šli přes zajímavou čínskou čtvrť a sledovali další pozoruhodnost typickou pro Jižní a Střední Ameriku: obchůdky jsou rozděleny do zón – zóna hodinářství, zóna obuv, zóna holičství…

V hostalu jsme zabalili, dosušili prádlo a šli rychle spát.

---

Pokračování v Salvador.