Felíšek a Heřmánek

Naši agamí mazlíčci - Felíšek a Heřmánek

Felíšek

Jak jsme k ní přišli…V roce 2005 jsme byli u nás doma v Klatovech a zašli jsme se jen tak mrknout do zverimexu. Měli tam malinké, neposedné zelené tvorečky - agamky, které nás naprosto okouzlily. Rozhodli jsme se, že až zrekonstruujeme byt, postavíme terárko a jednu si pořídíme. A tak jsme o rok později o prázdninách koupili ve slevě takovou skříňku a začali tvořit (teda spíš Petr, já jsem dělala jen pomocné práce) naše první terárko. Nebylo moc velké, ale vyhráli jsme si s výzdobou, udělali jsme tam malý bazén, naaranžovali větve a rostliny, vyzkoušeli teplotu a mazlík se mohl nastěhovat.

Začali jsme na internetu hledat vhodné miminko. Narazili jsme na inzerát pana Bubníka, který měl miminek několik, hned jsme ho kontaktovali a 23.8. 2006 jsme si přivezli našeho Felixíka. Byl to takový čtyřdenní mrňousek, vážil 2 gramy a měřil celkem 15 cm.

V terárku si rychle zvyknul a od prvního dne papkal krásně cvrčky. Nechal se vzít do ruky a nijak moc nezdrhal, jen vždycky srandovní ještěří rychlochůzí někam popoběhnul, zastavil se a podíval se, jestli ho velký agamožrout honí nebo ho nechá být. (To dělá doteď...)

Krásně rostl do délky, do šířky i do výšky, přibíral na váze a našel si po bytě svá oblíbená místečka (samozřejmě vždycky musí být co nejvýš, nejradši ale vysedává za oknem a pozoruje ten obrovský svět tam venku…).

V létě 2007 jsme odjeli na dovolenou a Felixíka chodila krmit Petrova maminka. Bohužel náš rozmazlený drahoušek špatně snáší odloučení, což nás vůbec nenapadlo, a když jsme se vrátili, byl na tom chudáček dost špatně. Přestal jíst, úplně zapomněl, že nás zná, schovával se a hrozně panikařil. Když se ani po týdnu nevzpamatoval, popadla jsem ho a odvezla k panu doktorovi Vopršálkovi. Felixíka prohlédl, řekl mi, že to je samička, že má zánět střev, píchnul mu injekci a dal mi léky. Slečinku jsme léčili ještě další tři týdny. Ony totiž agamky jsou dost citlivé na změny a stres a trvá 3 až 6 týdnů, než se z toho dostanou. Dávali jsme jí léky, už byla pak fyzicky zdravá, ale pořád měla nějaký psychický blok, takže jsme ji rozkrmovali agamím tataráčkem…mňam…vždycky jsme to do ní natlačili a za týden slečna chňapla opět sama po cvrčkovi. Ztracené gramy pak rychle přibrala zpátky.

Na konci prázdnin jsme taky začali stavět nové terárko, tentokrát už pěkně velké. Má velikou vodní nádrž, menší vodní nádrž v horní polovině, vodopád, každou hodinu prší, nemá už tam tolika větví, jen pár silnějších, má tam své skrýšky a oblíbené poličky. Spoustu kytiček, které s radostí ničí. Velice rychle vychytala všechny nedostatky, takže jsme ještě terárko dodatečně upravovali, hlavně vodu, která tam trochu dělala neplechu. Ale už je to všechno v pořádku, snad to bude fungovat a Felíška to moc nezdevastuje, to ona umí. Ve vodě má rybičky, abych nezapomněla, ale moc ji nezajímají, rozhodně ne jako potrava, tak maximálně jako zábava, když nemá co dělat.

Je to miláček, umí se přitulit, úplně se připleskne na ruku, ne že by nějak moc reagovala nebo projevovala radost, ale určitě nás dva pozná. Ostatních lidí se přeci jen trochu bojí. Je to plašan, pošuk a magor, občas zničehonic má svůj záchvat a musí se vzít do ruky a uklidnit. Jinak je to velice zajímavý tvoreček, mění barvy od hnědé, když je naštvaná a maskuje se, až po zářivě zelenou, když je v klídku a odpočívá (její specialita je povolit si všechny nožičky a totálně se rozvalit). Umí krásně plavat, takovým vlnivým pohybem proklouzává dopředu, ve vodě vydrží dlouho, pak zas začne šmrdlat na sklo a chce ven.

Skvělý je taky pozorovat lov myšátka, teda lov…no…ono myšátko nemá moc šanci, agamuša se na něj podívá svým nezaměnitelným bočním nebo zadním pohledem, pak už jen otevře tlamičku, trhá, až lítají kusy kokosu, to všechno se odehraje ve vteřině a nebohé myšadlo je pryč. Felixinka pak dělá jako že nic, kam se podělo? A jen se tak olizuje. Někdy si dá hned vzápětí druhé.

Taky umí pěkně nafukovat, když se jí něco nelíbí. To zvedne podvozek, postaví se na všechny 4, strašně se nafoukne, břicho i lalok, až se úplně zdvojnásobí. To by z ní pak šla docela hrůza, kdyby to nebyl mrňous.
Teď zrovna mi sedí na rameni a kouká, co píšu. Nejspíš se ale odhodlá ke skoku na koberec a poběží se podívat do kuchyně....

Felíšek nám umřel 24.2.2011. Příčinou byla vajíčka. Dlouho nežrala a pořád tvořila další a další. Když jsme se dozvěděli o operaci a kastraci a nechali jí vajíčka i vaječníky odstranit, byla už slabá a hubená a operaci nepřežila. Byl to náš miláček, naše holčička, která nám bude strašně chybět. Byla to jedinečná agamka, měli jsme ji od miminka a milovali jsme ji.

Heřmánek

Jak jsme k ní přišli...
Původně jsme k Felixince sháněli parťáka samečka, stejně starýho a stejně velkýho kluka. Nejdřív jsme hledali nějakého přes internet od chovatele, jenže buď byli moc malí nebo moc velký nebo se nám nelíbili. Pak jsme se šli podívat na burzu do Ládví a užuž jsme jednu agamku koupili, ale po bližším ohledání jsme zjistili několik "závad". Navíc jsme nechtěli žádnou dovezenou.

Rozhodli jsme se tedy pro zverimex, podnikla jsem Tour de Petcenters a jednoho nádherného samce jsem objevila na Šestce. No ale druhý den jsem se jela podívat ještě na Chodov, kde měli dvě samičky a jednoho samečka a když jsem viděla, jak ten samec po nebohé samičce pořád leze, kouše ji do krku a honí ji po terárku, tak jsem si samečka rychle rozmyslela. To jsme Felixince nemohli udělat. Ovšem na první pohled jsem se zamilovala do té samičky.

9.12.2007 jsme tam s Petrem vyrazili s tím, že ji důkladně prostudujeme a budeme ji pozorovat a když se nám zalíbí, koupíme ji. Byla to ale fakt láska na první pohled, samička ležela na větvi s nožičkama tradičně povolenýma a měla rozpustilej výraz. Pozorovali jsme ji asi tak 3 minuty a vzali jsme si ji. Dostala jméno Hermínka a byla naše. Nechala se krásně pochovat, vůbec se neschovávala a hlavně hned první odpoledne sežrala myšátko. Další den pak dva šváby a 12 cvrčků…taky žraveček, přesně k nám do rodiny…

Seznamování proběhlo v ložnici na posteli. Efi kývala hlavou na Hermínku a vylezla si na vyšší místo, aby dala najevo, že ona je tady paní domu. Bylo to strašně zajímavé. Hermi si z toho vůbec nic nedělala. Když byly obě v teráriu, vznikl menší konflikt o horní spací poličku. Efi začala Hermíska vehementně vystrkovat z poličky pryč, ale nekousala jí, jenom do ní čumáčkem rejpala tak dlouho, až Hermínka odešla. Felíša se uložila ke spánku, H. chvilku počkala a pak si tam stejně vylezla, uvelebila se na Felíše a obě takhle krásně spinkaly.

V pondělí jsem obě agamy vzala k panu doktorovi. V tramvaji mi Felíša vylezla…Obě dostaly očkování, Hermínce jsem ještě následující den podala lék na odčervení. Pan doktor nám je obě pochválil, jak jsou krásné a zdravé.

Vypadá to, že si na sebe zvykly rychle a nebudou se snad prát. Jsou to naši roztomilouškové.

Postupem času se ukazuje, že holky se kámoší a mají se rády...sice občas na sebe mávají, švíkají ocasem, ženou se s otevřenou tlamou na kamarádčin krk...ale nadarmo se neříká, že co se škádlívá, to se rádo mívá...a my je zbožňujeme...