Kostarika14.8. Den 33 - San Carlos - Los Chiles
Odjezd z Nikaragui nebyl jednoduchý. Na oddělení migrace vládl chaos, řekli nám, že otevírají až 10:30. Spočetli jsme si, kolik budeme potřebovat peněz a vydali se utratit zbytek cordób a na internet.
Ovšem...když jsme došli znovu na migraci, ukázalo se, že se platí ještě nějaký další poplatek a takže po zaplacení všech migračních poplatků nám chybělo 8 cordób na lístek na loď. Neuplatili jsme to ani pytlíkem brambůrků a bonbónkami. Nakonec nás zachránil náš spřízněný Australan a půjčil nám. Asi v půl 1 jsme konečně po Río Frío vyjeli směr Kostarika do Los Chiles. Z lodě jsme viděli zase opice, želvy, kormorány... Těsně před Los Chiles se spustil strašný slejvák, Australanovi hodili batoh do největší louže a nechali ho promoknout. Celní kontrola byla spíš na oko, zevrubná obhlídka batohů, vyplnění celního prohlášení, zaplacení přístavní daně a konečně razítko do pasu. Se zastávkou v supermarketu a u bankomatu jsme došli na autobusové nádraží, kde jsme nastoupili do překvapivě čistého, fungujícího a drahého busu do Ciudad Quesada. Obecně Kostarika byla civilizační šok, upravené domy, jedno až dvě auta před garáží a zahrady. Přestoupili jsme na bus do La Fortuny, kam jsme dojeli už za tmy. La Fortuna je hodně turistická, předražená, plná restaurací a obchodů se suvenýry. Našli jsme si hezký hostel se vším komfortem. Byl to nezvyk a pro nás změna spíš k horšímu. Když jsem ale našla na podlaze švábí nožičku, prohlásil Petr: Aspoň něco a šli jsme spát:). |
|
15.8. Den 34 - NP Arenal - San José
Po snídani jsme vyrazili na bus k NP Arenal, byl přecpaný tlustými Američankami, Němkami a neustále tam řečnil arogantní Kanaďan. Po prašné cestě jsme došli ke vstupu na trasu Arenal 1968, vedla džunglí po lávě s výhledem na sopku. Pak jsme se vydali kolem jezírka Los Patos, kde jsme viděli krásného zeleného hada, vystoupali za lehkého mrholení opět lesem po lávě na vyhlídku na kužel sopky. Procházka to byla hezká, ale pro nás dva dost organizovaná a málo dobrodružná.
V La Fortuně jsme stihli bus do San José. Celou cestu vydatně pršelo, pršelo i po příjezdu, navíc byla tma. Našli jsme levný hotel blízko autobusáku, dovedli jsme tam i příšernou Němku, která si to štrádovala na podpatcích a táhla za sebou kufřík. Nad hotelem ofrňovala nos, ale my jsme byli spokojení. Hned jsme se vydali na jídlo. Vyzkoušeli jsme místní SODA (označení pro comedor), já si dala čínu, Petr smažené kuře a přímo před námi přeběhl vypasený švábík. Ještě dezert a šup do postele.
V La Fortuně jsme stihli bus do San José. Celou cestu vydatně pršelo, pršelo i po příjezdu, navíc byla tma. Našli jsme levný hotel blízko autobusáku, dovedli jsme tam i příšernou Němku, která si to štrádovala na podpatcích a táhla za sebou kufřík. Nad hotelem ofrňovala nos, ale my jsme byli spokojení. Hned jsme se vydali na jídlo. Vyzkoušeli jsme místní SODA (označení pro comedor), já si dala čínu, Petr smažené kuře a přímo před námi přeběhl vypasený švábík. Ještě dezert a šup do postele.
16.8. Den 35 - NP Poás - San José
Po snídani jsme došli na busík, který nás spolu s ostatními turisty dovezl ke kráteru Poás. Jeli s námi samí turisti, z okna jsme viděli obrovské kávové plantáže a zastavili jsme se i v krámku se suvenýry. Bus zaparkoval u obrovského návštěvnického centra, kde jsme si koupili předražené vstupenky a po vyasfaltované široké cestě se s davem macatých Američanů vydali ke kráteru. Nebylo moc hezké počasí, mlha a poprchávalo. Viděli jsme veliký čoudící fumarol a na chvíli jsme zahlédli zelenomodré jezero.
Po chvíli jsme se opět po chodníčku přesunuli k Lago de Botos, které se maskovalo v ještě větší mlze. Pozorovali jsme tam úplně ochočenou, nádhernou veverku, která za sušenky pózovala turistům.
V návštěvnickém centru jsme poobědvali vlastní plněnou housku (sladkou, jak je ve Střední Americe zvykem, mně už začínaly dost lézt krkem...) a prošli se mezi neuvěřitelně předraženými suvenýry.
Bus nás odvezl zpátky do deštivého San José. Zastavili jsme se ještě na tržišti, ale to bylo tak odporně čisté a organizované, že to nebyl vůbec žádný zážitek. Nakoupili jsme v supermarketu, povečeřeli u Číňanů a šli jsme do hotelu. Petr zabil švába a mohlo se jít na kutě.
Po chvíli jsme se opět po chodníčku přesunuli k Lago de Botos, které se maskovalo v ještě větší mlze. Pozorovali jsme tam úplně ochočenou, nádhernou veverku, která za sušenky pózovala turistům.
V návštěvnickém centru jsme poobědvali vlastní plněnou housku (sladkou, jak je ve Střední Americe zvykem, mně už začínaly dost lézt krkem...) a prošli se mezi neuvěřitelně předraženými suvenýry.
Bus nás odvezl zpátky do deštivého San José. Zastavili jsme se ještě na tržišti, ale to bylo tak odporně čisté a organizované, že to nebyl vůbec žádný zážitek. Nakoupili jsme v supermarketu, povečeřeli u Číňanů a šli jsme do hotelu. Petr zabil švába a mohlo se jít na kutě.
17.8. Den 36 - San José - Cahuita
Kostarika nás dost zklamala, původně jsme tam chtěli strávit 3 týdny. Když jsme ale zjistili, jak je tam draho, jak je všechno organizované a přeturistované, rozhodli jsme se rychle uprchnout do Panamy. Po cestě byl ještě NP Cahuita, který naštěstí tak navštěvovaný nebyl.
Vstali jsme brzy a mašírovali na autobusák Caribe, odkud odjížděly autobusy do Cahuity. Byli jsme tam zbytečně brzy, ale po chvíli čekání jsme koupili lístky a nasedli do busu. Projížděli jsme krásnou krajinou NP Braullio a cesta rychle utekla.
Chvíli jsme bloumali ulicemi, až jsme narazili na Willie´s tour, kde jsme bleskově koupili opět poněkud předražený výlet na leguání farmu a do kakaového domu. Za 15 minut jsme už seděli s Jorgem v jeho zeleném džípu.
Leguání farma byla taková chatrč v lese, na které chovali v ohradách a klecích spoustu leguánů. Zachraňovali je i z volné přírody a pak je tam zase vypouštěli. Byli nádherní, zvlášť jeden veliký oranžový samec, kterého jsme evidentně rušili a dával to najevo kýváním hlavy. Potom jsme přejeli do Cacao house, kde nám indiánská babča Petronela vtipně popsala proces výroby kakaa. Také jsme si nakoupili malé kostičky ručně vyráběné čokolády s různými příchutěmi.
Po cestě zpátky Jorgemu došel benzín, tak jel stopem na benzínku. Když přijel s kanystrem, zjistil, že ale nemá klíče od nádrže, tak ji Petr maličko vypáčil. Jorge byl sice původem ze Salvadoru, ale rychle přejal kostarický styl a neustále na všechno odpovídal "Pura vida".
V Cahuitě jsme příšerně dlouho hledali ubytování. Hned u autobusáku byl krásný hostel Shangri-La vedený sympatickým Italem, ale zdál se nám drahý. Plahočili jsme se přes celou vesničku s těžkými batohy do kempu, který byl ale dost nedůvěryhodný, hrála v něm hlasitá hudba a nepřesvědčila nás ani Češka podivného vzezření. Vykoupali jsme se a doplazili jsme se zpět k Italovi. Večer jsme se znovu dlouho koupali, blbli v teplé vodě a pozorovali nádherný západ slunce.
K večeři jsme si ve vybavené kuchyňce připravili vajíčka se salámem, bagetku a rajčátko. Mňam. Poseděli jsme na terásce a šli spát.
Vstali jsme brzy a mašírovali na autobusák Caribe, odkud odjížděly autobusy do Cahuity. Byli jsme tam zbytečně brzy, ale po chvíli čekání jsme koupili lístky a nasedli do busu. Projížděli jsme krásnou krajinou NP Braullio a cesta rychle utekla.
Chvíli jsme bloumali ulicemi, až jsme narazili na Willie´s tour, kde jsme bleskově koupili opět poněkud předražený výlet na leguání farmu a do kakaového domu. Za 15 minut jsme už seděli s Jorgem v jeho zeleném džípu.
Leguání farma byla taková chatrč v lese, na které chovali v ohradách a klecích spoustu leguánů. Zachraňovali je i z volné přírody a pak je tam zase vypouštěli. Byli nádherní, zvlášť jeden veliký oranžový samec, kterého jsme evidentně rušili a dával to najevo kýváním hlavy. Potom jsme přejeli do Cacao house, kde nám indiánská babča Petronela vtipně popsala proces výroby kakaa. Také jsme si nakoupili malé kostičky ručně vyráběné čokolády s různými příchutěmi.
Po cestě zpátky Jorgemu došel benzín, tak jel stopem na benzínku. Když přijel s kanystrem, zjistil, že ale nemá klíče od nádrže, tak ji Petr maličko vypáčil. Jorge byl sice původem ze Salvadoru, ale rychle přejal kostarický styl a neustále na všechno odpovídal "Pura vida".
V Cahuitě jsme příšerně dlouho hledali ubytování. Hned u autobusáku byl krásný hostel Shangri-La vedený sympatickým Italem, ale zdál se nám drahý. Plahočili jsme se přes celou vesničku s těžkými batohy do kempu, který byl ale dost nedůvěryhodný, hrála v něm hlasitá hudba a nepřesvědčila nás ani Češka podivného vzezření. Vykoupali jsme se a doplazili jsme se zpět k Italovi. Večer jsme se znovu dlouho koupali, blbli v teplé vodě a pozorovali nádherný západ slunce.
K večeři jsme si ve vybavené kuchyňce připravili vajíčka se salámem, bagetku a rajčátko. Mňam. Poseděli jsme na terásce a šli spát.
18.8. Den 37 - Cahuita
Brzy ráno nás vzbudil řev opic, park otevíral v 6 a chtěli jsme tam být hned ráno, abychom viděli co nejvíc zvířat. Z Cahuity bylo vstupné dobrovolné, tak jsme se jen zaregistrovali a vydali se po cestičce tropickým lesem. Ještě před bránou jsme viděli na plotě krásného anolise a nad mořem nádherný východ slunce.
Kousek za vchodem na stromě snídali malpy kapucínské, opice s bílým ksichtíkem. Pak jsme vysoko v korunách stromů pozorovali mývala a na koncích větví tu a tam zahlédli probouzející se leguány, kteří se nabíjeli slunečním teplem. U ústí řeky jsme pozorovali dalšího mývala, jak tam něco hraboší a pak kaká. Zahlédli jsme také dokonalého a dost obřího samce baziliška zeleného.
Celou cestu se šlo při pobřeží, bílý písek, modrozelená, průzračná, teploučká voda, palmy...karibský ráj. Zrovna když jsem pesimisticky pronesla, že asi neuvidíme žádného lenochoda, byl tam a visel na stromě. Na druhé straně poloostrova jsme v křoví natrefili na baziliška páskovaného a čmuchajícího nosála. Taky jsme se na chvíli navzájem ztratili, já fotila na pláži, Petr šel nic netušíc napřed a pak už jsme o sobě nevěděli a chvíli se naháněli.
Trochu jsme podcenili jídlo, mysleli jsme, že to bude jen krátká dopolední procházka, ale nakonec z toho byl fantastický dobrodružný a nejkrásnější výlet na celý den. Na odpočívadle jsme svačili jediný balíček sušenek a v tom si na stůl vyhopsnul neuvěřitelně drzý mýval a začal se sápat po igeliťáku. Byl celkem agresivní a nemohli jsme se ho zbavit. Na pláži pak panáčkoval o sušenky. Museli jsme si věci pověsit vysoko na strom, protože jinak by nám je hned čile prohrabal, zatímco jsme se rochnili v teplé vodě.
Po cestě zpátky jsme ještě viděli na nízkém stromě hned vedle pěšiny malé lenochodí mláďátko a velkého baziliška, který se před námi ukrýval na stromě. Do hostelu jsme došli úplně vyřízení a strašně hladoví, ale maximálně šťastní. Udělali jsme si chlebíky s paštikou, skypnuli s domovem a šli spát.
Kousek za vchodem na stromě snídali malpy kapucínské, opice s bílým ksichtíkem. Pak jsme vysoko v korunách stromů pozorovali mývala a na koncích větví tu a tam zahlédli probouzející se leguány, kteří se nabíjeli slunečním teplem. U ústí řeky jsme pozorovali dalšího mývala, jak tam něco hraboší a pak kaká. Zahlédli jsme také dokonalého a dost obřího samce baziliška zeleného.
Celou cestu se šlo při pobřeží, bílý písek, modrozelená, průzračná, teploučká voda, palmy...karibský ráj. Zrovna když jsem pesimisticky pronesla, že asi neuvidíme žádného lenochoda, byl tam a visel na stromě. Na druhé straně poloostrova jsme v křoví natrefili na baziliška páskovaného a čmuchajícího nosála. Taky jsme se na chvíli navzájem ztratili, já fotila na pláži, Petr šel nic netušíc napřed a pak už jsme o sobě nevěděli a chvíli se naháněli.
Trochu jsme podcenili jídlo, mysleli jsme, že to bude jen krátká dopolední procházka, ale nakonec z toho byl fantastický dobrodružný a nejkrásnější výlet na celý den. Na odpočívadle jsme svačili jediný balíček sušenek a v tom si na stůl vyhopsnul neuvěřitelně drzý mýval a začal se sápat po igeliťáku. Byl celkem agresivní a nemohli jsme se ho zbavit. Na pláži pak panáčkoval o sušenky. Museli jsme si věci pověsit vysoko na strom, protože jinak by nám je hned čile prohrabal, zatímco jsme se rochnili v teplé vodě.
Po cestě zpátky jsme ještě viděli na nízkém stromě hned vedle pěšiny malé lenochodí mláďátko a velkého baziliška, který se před námi ukrýval na stromě. Do hostelu jsme došli úplně vyřízení a strašně hladoví, ale maximálně šťastní. Udělali jsme si chlebíky s paštikou, skypnuli s domovem a šli spát.
