Krakow 2012
|
31.8.2012Pobyt v hotelu Daisy v Krakowě jsme koupili přes jeden ze slevových serverů. Do Krakowa už jsme se chtěli dlouho podívat a tak jsme neváhali.
Cesta z Prahy do Krakowa je dlouhá, z Prahy jsme vyjížděli kolem půl druhé a do Krakowa jsme dojeli až v půl deváté. Na parkovišti hotelu stála až asi na tři výjimky samá auta s českou SZP. V hotelu jsme dostali celkem pěkný pokoj, i když svoje malé mouchy měl (např. obrovská postel, která se tvářila jako dřevěná, ale olupoval se z ní lak a pod ní zářil bílý plast). Šli jsme si ještě před spaním zaplavat do bazénu a pak šup do postele. |
1.9.2012
Ráno jsme se těšili na snídani, ale když jsme přišli do snídaňové místnosti, museli jsme se zařadit do fronty. Takový velký hotel a tak málo snídaňových míst...po chvíli čekání jsme se ale mohli vydatně a dobře nasnídat a všechno zas bylo v nejlepším pořádku.
Do centra jsme se vydali MHD, lehce poprchávalo. Prošli jsme jsme se krásnými uličkami od pevnosti Barbican přes Rynek Glowny až na královský hrad Wavel. Cestou jsme ochutnali tradiční a moc dobré preclíky prodávané na každém rohu a jakýsi polský bramborák. V tržnici Sukiennice jsme si prohlídli poměrně drahé jantarové šperky a místní suvenýry. Vylezli jsme si po vysokých schodech na radniční věž, ze které byl nádherný výhled na celé město.
Odpoledne jsme zapadli do bistra, kde se kupovalo jídlo na váhu. Spleskali jsme dohromady polské noky, klobásu, maso v omáčce, bramborák atd... Pak jsme se odkulili přes náměstí do vyhlášené čokoládovny Wedel, která se specializuje na horké čokolády nejrůznějších příchutí. Nezapomenutelný zážitek pro nás čokoholiky.
Najedení a spokojení s prohlídkou Krakowa jsme se vydali zpátky do hotelu.
www.krakow.pl
Do centra jsme se vydali MHD, lehce poprchávalo. Prošli jsme jsme se krásnými uličkami od pevnosti Barbican přes Rynek Glowny až na královský hrad Wavel. Cestou jsme ochutnali tradiční a moc dobré preclíky prodávané na každém rohu a jakýsi polský bramborák. V tržnici Sukiennice jsme si prohlídli poměrně drahé jantarové šperky a místní suvenýry. Vylezli jsme si po vysokých schodech na radniční věž, ze které byl nádherný výhled na celé město.
Odpoledne jsme zapadli do bistra, kde se kupovalo jídlo na váhu. Spleskali jsme dohromady polské noky, klobásu, maso v omáčce, bramborák atd... Pak jsme se odkulili přes náměstí do vyhlášené čokoládovny Wedel, která se specializuje na horké čokolády nejrůznějších příchutí. Nezapomenutelný zážitek pro nás čokoholiky.
Najedení a spokojení s prohlídkou Krakowa jsme se vydali zpátky do hotelu.
www.krakow.pl
2.9.2012
V neděli ráno jsme opět vydatně posnídali, zahráli si stolní tenis, zabalili a vydali se do asi 15 km vzdálené Wieliczky. Předem jsme si rezervovali Miners route v Solném dolu Wieliczka. Doly nabízí několik tras, nejvíce navštěvovaná je Tourist route, při které vidíte velké solné sály se solnými lustry a solnými sochami atd. Od té nás odradila masovost a davy. Miners route je 3 hodiny trvající dobrodružství v podzemních šachtách.
My jsme šli s polskou skupinkou, protože to vyšlo o dost levněji, prováděl nás milý starší pán. Vyfasovali jsme overal, helmu, masku pro případ požáru a svítilnu. Všechno je dokonale zorganizováno. Náležitě vybaveni jsme se sjeli výtahem hluboko pod zem, průvodce nám rozdal kartičky s označením funkce horníka, kterou budeme vykonávat. To nás trochu vyděsilo, protože jsme nerozuměli polsky úplně dokonale všechno a obecně na tyto hry moc nejsme...
Vydali jsme se na prohlídku dolu. 4 hodiny jsme chodili chodbami z jedné komory do druhé. Bylo to perfektní. Stropy, stěny a vůbec skoro všechno je potažené vrstvou soli, někde tvoří krápníčky, někde krystalky, někde je vidět jen sůl kamenná v obrovských kusech. Ze soli jsou vytvořeny mezi komorami i protipožární dveře a v jedné velké komoře visí solný lustr. Průvodce vždycky poklepal hůlkou do kamene, odlomil krásný krystal soli a věnoval ho někomu z naší skupinky. Lezli jsme žebříčkách, vykonávali drobné nenáročné úkoly a moc jsme si to užili, mají to pěkně připravené.
Po 4 hodinách jsme se opět ocitli u výtahu, ikdyž ještě o podlaží níž. Započalo pasování všech členů skupinky na horníky, po seskočení do sudu a složení hornického slibu jsme dostali hezký certifikát.
V šatnách jsme odevzdali celkem zaprasené kombinézky a všechno vybavení, prošli jsme solným obchůdkem a rychle jsme hledali místo na snědení svačinky a uhašení žízně.
Pak už jsme vyrazili na dlouhou cestu domů.
www.wieliczka-saltmine.com
My jsme šli s polskou skupinkou, protože to vyšlo o dost levněji, prováděl nás milý starší pán. Vyfasovali jsme overal, helmu, masku pro případ požáru a svítilnu. Všechno je dokonale zorganizováno. Náležitě vybaveni jsme se sjeli výtahem hluboko pod zem, průvodce nám rozdal kartičky s označením funkce horníka, kterou budeme vykonávat. To nás trochu vyděsilo, protože jsme nerozuměli polsky úplně dokonale všechno a obecně na tyto hry moc nejsme...
Vydali jsme se na prohlídku dolu. 4 hodiny jsme chodili chodbami z jedné komory do druhé. Bylo to perfektní. Stropy, stěny a vůbec skoro všechno je potažené vrstvou soli, někde tvoří krápníčky, někde krystalky, někde je vidět jen sůl kamenná v obrovských kusech. Ze soli jsou vytvořeny mezi komorami i protipožární dveře a v jedné velké komoře visí solný lustr. Průvodce vždycky poklepal hůlkou do kamene, odlomil krásný krystal soli a věnoval ho někomu z naší skupinky. Lezli jsme žebříčkách, vykonávali drobné nenáročné úkoly a moc jsme si to užili, mají to pěkně připravené.
Po 4 hodinách jsme se opět ocitli u výtahu, ikdyž ještě o podlaží níž. Započalo pasování všech členů skupinky na horníky, po seskočení do sudu a složení hornického slibu jsme dostali hezký certifikát.
V šatnách jsme odevzdali celkem zaprasené kombinézky a všechno vybavení, prošli jsme solným obchůdkem a rychle jsme hledali místo na snědení svačinky a uhašení žízně.
Pak už jsme vyrazili na dlouhou cestu domů.
www.wieliczka-saltmine.com
