Výstup na Mulhacén (3.477 m n m)
|
|
Mulhacén je nejvyšší horou pohoří Sierra Nevada ve Španělsku a zároveň také nejvyšší na Pyrenejském poloostrově. Nejvyšším bodem Španělska je však Mount Teide na ostrově Tenerife (3.715m). Protože nedaleko je mořské pobřeží, včetně známé a přeplněné Costa del Sol a město Granada se slavnou Alhambrou leží přímo pod horami je Mulhacén poměrně dost navštěvovaným vrcholem. V podstatě existují na Mulhacén dvě hlavní cesty. První vede z jihozápadní strany z vesnice Capileira přes horskou chatu Poqueira. Až k chatě Poqueira vede silnice, po které jezdí v letní sezóně autobus. Z Poqueiry už je to na vrchol jen asi 2hod. chůze. Mimo sezónu sice nehrozí, že byste potkali davy turistů, ale výstup po silnici je značně otravný a jít jen z chaty, by zase bylo až příliš jednoduché. Tuto cestu jsme tedy zavrhli a rozhodli se pro výstup z vesničky Trevélez.
|
Trevélez je nejvýše položená vesnice ve Španělsku (cca.1.500m) a je proslavená sušením vepřových kýt a výrobou charakteristické šunky jamón serrano. Na visící prasečí nohy a nádhernou vůni tu narazíte na každém kroku. Asi 1,5km před Trevélezem je výborně vybavený kemp s milou obsluhou, kde vám rádi řeknou, v jakém stavu je cesta na Mulhacén, jestli jsou tam ještě velká sněhová pole a přesně vám ji popíšou. Případně se taky dozvíte, kam jinam je také dobré vyrazit. Doporučuji se na cestu vybavit mapou, kterou lze v kempu zakoupit za 9,- EUR. V kempu je také restaurace, kde za 9,- EUR dostanete menu del dia, které zahrnuje polévku, hlavní chod, dezert, víno a pečivo a které přijde po celodenní túře jistě vhod.
Výstup z Trevélezu je poměrně dlouhý, ale terén není příliš náročný. Pokud máte dost času, je docela zajímavé rozdělit túru na dva dny se stanováním u první z lagun a odbočkou k Siete Lagunas. My jsme však tolik času neměli, a proto jsme výstup i sestup absolvovali za jeden den. Teď tedy k vlastnímu popisu trasy: Z kempu vede pěšina podél starého vodního kanálu do horní části Trevélezu, kam dorazíte asi za 20min. Tady se dáte podle značek boční ulicí doleva nahoru a narazíte na oslí stezku, po které pokračujete ven z vesnice okolo několika farem a pak přes pastviny. Asi po 40min. dojdete k velkému balvanu přímo u cesty, kde se musíte dát kolmo doleva a začít strmě stoupat podle plotu. Cedule se šipkou sice stojí trochu stranou, ale neměli byste to minout. Stezka tedy pokračuje chvíli prudším stoupáním, ale zanedlouho se stočí doprava a stoupání je mnohem mírnější, chvílemi se jde i po vrstevnici.
Potom projdete lesíkem jehličnatých stromků, vypadajících jako vánoční stromky. Pak dorazíte k rozvalinám staré budovy a přibližně odtud začnete stoupat podél potoka a brzy narazíte na první menší sněhová pole (mluvím o květnu!). Stezka je stále dobře patrná a nepříliš prudká. Nejprve máte potok po pravé straně, pak ho po mostě přejdete a mírně se od něj na čas vzdálíte. Přichází asi nejstrmější část celého výstupu a tou je suťovisko pod první lagunou. Cestička se někdy trochu ztrácí mezi kameny, občas si musíte pomoci rukama, ale stačí směřovat k místu, odkud přitéká potok. Tento poněkud nepříjemný úsek jsme zdolávali asi 20min. Pak se před vámi otevře nádherné plato s několika mělkými lagunami a ideálními možnostmi ke stanování, v případě, že si chcete výstup rozdělit. Až do tohoto místa jsme šli z kempu asi 3,5hod. Nyní se musíte dát přes potok doleva a stoupat na nejnižší část hřebenu, který vás pak dovede až na vrchol.
Odtud už nevede stezka a stoupáte nejprve docela prudce, ale pak už jen pozvolna po velkých kamenech. Směr je vyznačen kamennými mužíky, ale orientace je poměrně snadná. Zkrátka vylezete na hřeben, dáte se trochu doprava a po širokém hřebenu jdete stále vzhůru. Přes vedlejší vrchol tak dorazíte až na hlavní vrchol Mulhacénu. U vedlejšího vrcholu se připojuje zleva stezka z Poqueiry.Na vrcholu jsou zbytky meteorologické stanice. Nám cesta na vrchol trvala 5hod. z kempu. Na západě je druhý nejvyšší vrchol Sierra Nevady - Pico de Veleta, za kterým je schované lyžařské středisko. Severní strana Mulhacénu je strmá a neschůdná (kromě horolezců - když jsme byli na vrcholu, tak se dva chlapíci v helmách zničehonic vyloupli z propasti na vrcholu). Za dobrých povětrnostních podmínek můžete na jih vidět až do Maroka, což se nám ovšem kvůli mlžnému oparu nepodařilo. Sestup vede stejnou cestou a trvá asi o hodinu méně. My jsme z kempu vyrazili v 8h ráno a v 17h jsme byli zpátky.
Celkově je tento výstup překrásným výletem s jedinečnými výhledy a krásnou horskou krajinou luk, potoků a jezírek, který je trochu náročnější svou délkou a převýšením (asi 1.950m), ale který rozhodně stojí za to.
Celkově je tento výstup překrásným výletem s jedinečnými výhledy a krásnou horskou krajinou luk, potoků a jezírek, který je trochu náročnější svou délkou a převýšením (asi 1.950m), ale který rozhodně stojí za to.
