Nikaragua4.8. Den 23 - Tegucigalpa - ManaguaRáno jsme se vzbudili brzy, skypovali s rodiči, pobalili a ještě stihli nahrát fotky a poslat maily. V 9 nám odjížděl bus do Nikaraguy. Po dlouhé době jsme také viděli "bílé" turistické tváře. Busík byl trochu lepší než včera do Tegucigalpy, ale zdaleka nedosahoval jihoamerických kvalit, ani jídlo se nepodávalo. Cesta ubíhala rychle, před hranicemi jsme se naobědvali, aby nám náhodou nesebrali párečky, člověk nikdy neví, co jim bude při přejezdu vadit.
Na hranicích nám chlapík v busu vybral pasy a od každého 15 USD. Na honduraské straně vše proběhlo rychle a stihli jsme si koupit zmrzlinku. Na nikaragujské straně nás nejdřív nahnali všechny do velké haly, kde nám dva srandovní dědulové halabala prohledali batohy. Pak jsme strašně dlouho čekali na párek Angličanů, který považoval poplatek 15 USD za podvod a chtěli si vše vyřídit sami. Přišli po hodině zpocení, bledí a vystresovaní, asi jim tam celníci dali zabrat. Po příjezdu do Managuy se na nás na nádraží vrhli nahaněči z hostelů, byla už skoro tma, tak jsme jednoho využili a šli s ním do blízkého hostelu. Pak jsme si totálně předraženým taxíkem dojeli vybrat z bankomatu, nechtěli jsme riskovat přepadení. Den jsme završili vynikající večeří u babči v comedoru - nikaragujská specialita gallo pinto (rýže s fazolemi) a smažený banán. V malém pokoji jel větrák na plné pecky, pokoj měl jednu specialitku - zamykal se na visací zámek. 5.8. Den 24 - Laguna Xiloá - Loma di Tiscapa
Vzbudil nás hluk ze dvorku, tak jsme vyrazili na výlet brzy. V poměrně evropském pekařství jsme si koupili výbornou snídani a pěšky po chodníku podél velké silnice došli až na autobusové nádraží.
V Ciudad Sandino byl busík nejistý a k laguně Xiloá jsme dojeli taxíkem. Bylo to koupaliště, kde jsme byli úplně sami. Voda v kráterovém jezeře byla neuvěřitelně teplá, krásně jsme se tam vykoupali. Pak jsme tam trochu zmateně popojížděli taxíkem a nakonec jsme se okolo jezera vydali pěšky. Prošli jsme hrozně chudou vesničkou z vlnitého plechu a znovu se vykoupali. Zrovna se tam potápěli vojáci, tak jsme se jich vyptávali na další cíl našeho výletu Lagunu Apoyeque, bohužel ta se zdála být naprosto nedostupná. Cesta je prý malá, menší, až není vůbec. Autobusem jsme pak popojeli ještě do Mateare, odkud měla k laguně vést široká cesta, bohužel ani to se nepotvrdilo a nikdo nás tam nechtěl ani odvézt. Definitivně jsme to vzdali. Nakoupili jsme v supermarketu, poobědvali a autobusem dojeli zpět do Managuy. Procházkou jsme šupajdili na Loma de Tiscapa - dominantní kopeček s ještě dominantnější placatou sochou Sandina. Na kopci dříve stával prezidentský palác, který ale nepřežil zemětřesení a zbyly jen ruiny. Na vrcholu jsme pozorovali partu Američanek, která si užívala canopy tour nad jezerem, byla to sranda. K naší neskonalé radosti jsme tam také zahlédli veliké leguány středoamerické a jejich malá zelená miminka. Do hostelu jsme se dovlekli celkem vyčerpaní, sprcha, večeře u babči, internet, zabalení batůžků a blahodárný spánek. |
|
6.8. Den 25 - Masaya - NP Masaya
Na autobusák jsme si ráno vzali taxíka, který nás vysadil hned před mikrobusem do Masaya, neuvěřitelný fofr. Mikrobusík stále nabíral další a další pasažéry a jednu chvíli nás tam bylo 22!!! (sedících i stojících). V Masaye jsme se ubytovali v krásném hotelu California s útulnými pokojíky za dobrou cenu. Odložili jsme tam batohy a šupajdili zase na autobusák, chytili první bus zpět do Managui. V buse jsme riskli podivné pitíčko v pytlíku s brčkem a 2 chlupaté ovoce mamonchino.
Autobus nás vysadil u vstupu do Národního parku Masaya. Zaplatili jsme nespravedlivé vstupné pro cizince a vydali se po silnici k návštěvnickému centru. Ani tam nás nepotěšili, protože prohlídky s průvodcem vyžadovali min. 5 lidí a my byli sami. Stoupali jsme tedy dál až k parkovišti u kráteru, kde jsme se v sirném kouři kochali sopečnou nádherou. Z kráteru čas od času vylétli ukřičení zelení papoušci, kteří tam i přes jedovaté výpary sídlí.
Ještě jsme si prohlídli neaktivní, vegetací zarostlý kráter San Fernando, ve kterém jsme pozorovali několik nádherných zelených kolibříků. Zpátky k silnici nás svezl mikrobusík správců NP a pak jsme chytili bus do Masaya. Večer jsme si prošli městečku, ochutnali pouliční lákavé smažené koule z juky a nakonec zapadli do pizzerie (p
7.8. Den 26 - Laguna Apoyo
V supermarketu jsme zakoupili luxusní snídani a v parku spořádali několik skořicových šneků. Busíkem jsme dojeli nad Lagunu Apoyo. Chvíli jsme hledali vhodnou plážičku, prošli jsme i nějakým dvorkem s prasetem, což nebylo přesně to, co jsme hledali. Nakonec jsme ale našli nádhernou malou pláž s kamínky, kde jsme se usídlili.
Voda byla teploučká, nad námi svištěli pescadoři a tu a tam ulovili rybu. Pak jsme ještě pozorovali extrémně roztomilou šedočernou veverku. Od protější sopky Mombacho se blížil déšť, naštěstí v tom horku to byla jen příjemná krátká teplá sprška. Poobědvali jsme a vydali se zpátky.
Cestou nahoru k busu jsme ještě viděli národního ptáka guardabarranco, který je zvláštní svými dlouhými ocasními pery. Taxíkem jsme dojeli zpět, prolezli jsme tržiště a chvíli spočinuli v hotelu.
Večer jsme si nakoupili pořádnou večeři v supermarketu a vydali se na večerní piknik na malecónu (promenáda u jezera) s vyhlídkou na sopku Masaya. Procházkou jsme šli zpátky, atmosféra v městečku byla kouzelná.
Voda byla teploučká, nad námi svištěli pescadoři a tu a tam ulovili rybu. Pak jsme ještě pozorovali extrémně roztomilou šedočernou veverku. Od protější sopky Mombacho se blížil déšť, naštěstí v tom horku to byla jen příjemná krátká teplá sprška. Poobědvali jsme a vydali se zpátky.
Cestou nahoru k busu jsme ještě viděli národního ptáka guardabarranco, který je zvláštní svými dlouhými ocasními pery. Taxíkem jsme dojeli zpět, prolezli jsme tržiště a chvíli spočinuli v hotelu.
Večer jsme si nakoupili pořádnou večeři v supermarketu a vydali se na večerní piknik na malecónu (promenáda u jezera) s vyhlídkou na sopku Masaya. Procházkou jsme šli zpátky, atmosféra v městečku byla kouzelná.
8.8. Den 27 - Masaya - Granada - Isla Ometepe
Ráno jsme, jak je naším zvykem, flexibilně a operativně změnili plán a vydali se do Granady. V přístavu jsme zakoupili jízdenky na Isla Ometepe, uschovali tam velké batohy a vyrazili do města.
Granada je upravené, turistické město s velikou katedrálou a krásným náměstím. Využili jsme civilizace a absolvovali první odeslání balíčku domů. Neskutečný zážitek...nejprve najít poštu, která se zřejmě týden co týden stěhuje. Úřednice balíček otevřela, vyhodila nám salsu, obmotala ho asi kilometrem lepící pásky a naúčtovala nám nehorázné poštovné. (Balíček domů přišel přes Rusko:))
Zanořili jsme se do tržiště a hledali trička s nápisem Nicaragua. Tržiště jsou prostě nejlepší, člověk tam vidí neuvěřitelné věci. Poobědvali jsme na náměstí gallo pinto a smažený sýr a pomalu se šli nalodit. Už se tam vytvořila fronta, protože na loď se nesměl vzít alkohol a nože, tak prohledávali batohy.
Plavba byla krásný zážitek, výhledy na sopku Mombacho, miniostrůvky Las Islettas a pak kužel sopky Concepción při západu slunce. Jelo s námi několik dalších turistů: ukecaný Švýcar, zasmušilý Izraelec, nasupená Italka a Francouz s rezatou bradkou (toho jsme pak po 4 měsících potkali v Calafate v Argentině...).
Odchytil si nás průvodce Levy, jeli jsme s ním do hostelu Ortíz a domluvili si hned na druhý den výstup na sopku. Cesta mikrem po camino de tierra plné výmolů a šutrů byla poněkud dramatická a několikrát jsme mysleli, že se převrátíme nebo ztratíme batohy. Majitel Mário (strašně fajn chlapík) nám nabídl, že si můžeme na terásce postavit stan, a pak nám na mapce ukázal všechny zajímavá místa na ostrově. V malém krámku jsme koupili něco k večeři a šli jsme spát.
Granada je upravené, turistické město s velikou katedrálou a krásným náměstím. Využili jsme civilizace a absolvovali první odeslání balíčku domů. Neskutečný zážitek...nejprve najít poštu, která se zřejmě týden co týden stěhuje. Úřednice balíček otevřela, vyhodila nám salsu, obmotala ho asi kilometrem lepící pásky a naúčtovala nám nehorázné poštovné. (Balíček domů přišel přes Rusko:))
Zanořili jsme se do tržiště a hledali trička s nápisem Nicaragua. Tržiště jsou prostě nejlepší, člověk tam vidí neuvěřitelné věci. Poobědvali jsme na náměstí gallo pinto a smažený sýr a pomalu se šli nalodit. Už se tam vytvořila fronta, protože na loď se nesměl vzít alkohol a nože, tak prohledávali batohy.
Plavba byla krásný zážitek, výhledy na sopku Mombacho, miniostrůvky Las Islettas a pak kužel sopky Concepción při západu slunce. Jelo s námi několik dalších turistů: ukecaný Švýcar, zasmušilý Izraelec, nasupená Italka a Francouz s rezatou bradkou (toho jsme pak po 4 měsících potkali v Calafate v Argentině...).
Odchytil si nás průvodce Levy, jeli jsme s ním do hostelu Ortíz a domluvili si hned na druhý den výstup na sopku. Cesta mikrem po camino de tierra plné výmolů a šutrů byla poněkud dramatická a několikrát jsme mysleli, že se převrátíme nebo ztratíme batohy. Majitel Mário (strašně fajn chlapík) nám nabídl, že si můžeme na terásce postavit stan, a pak nám na mapce ukázal všechny zajímavá místa na ostrově. V malém krámku jsme koupili něco k večeři a šli jsme spát.
9.8. Den 28 - Concepción (1610 m n.m.)
Vzbudili jsme se horkem, posnídali pan dulce (sladká houska) a před stanem už stepoval Levy v tenoučkých teniskách s úsměvem na rtech. Vyrazili jsme přes Altagracias na sopku. Zaplatili jsme v chýši u děduli vstup a začali jsme stoupat poměrně strmě vzhůru. Levy byl jak kamzík. Slyšeli jsme řev, podle mě jasnej jaguár...ale byly to opice - vřešťani.
Nejdřív jsme šli lesem, pak banánovým hájem, pak jsme šplhali po velkých kamenech, pak jsme se brodili lávovým korytem a nakonec jsme se prodírali obřími listy. Převýšení bylo poměrně veliké, kolem 1500 m. Vlhkost byla 100%, lilo z nás, Levy byl suchý a neustále několik desítek metrů napřed.
Na závěr nás čekal drsný stoupák ke kráteru, kde panovala totální mlha a nebylo nic vidět. Chvíli jsme poseděli na okraji, až nás začal pálit zadek a pohorky. Cesta dolů byla ještě horší než nahoru, sypký a kamenitý povrch nebyl pro unavené nohy nic moc. No a nakonec zabijácký finiš po asfaltu do hostelu...uffff. Ale byl to krásný výstup.
Poobědvali jsme v comedoru gallo pinto, placky a kuře. Odpoledne jsme relaxovali v houpacích křeslech a vydali se na internet. Bohužel vypnuli proud celé vesnici a nic z toho nebylo. S čelovkami jsme uvařili polívku a šli jsme spát.
Nejdřív jsme šli lesem, pak banánovým hájem, pak jsme šplhali po velkých kamenech, pak jsme se brodili lávovým korytem a nakonec jsme se prodírali obřími listy. Převýšení bylo poměrně veliké, kolem 1500 m. Vlhkost byla 100%, lilo z nás, Levy byl suchý a neustále několik desítek metrů napřed.
Na závěr nás čekal drsný stoupák ke kráteru, kde panovala totální mlha a nebylo nic vidět. Chvíli jsme poseděli na okraji, až nás začal pálit zadek a pohorky. Cesta dolů byla ještě horší než nahoru, sypký a kamenitý povrch nebyl pro unavené nohy nic moc. No a nakonec zabijácký finiš po asfaltu do hostelu...uffff. Ale byl to krásný výstup.
Poobědvali jsme v comedoru gallo pinto, placky a kuře. Odpoledne jsme relaxovali v houpacích křeslech a vydali se na internet. Bohužel vypnuli proud celé vesnici a nic z toho nebylo. S čelovkami jsme uvařili polívku a šli jsme spát.
10.8. Den 29 - Mérida
Ráno jsme si udělali parádní snídani...vajíčko naměkko a šunku s rohlíčkem. Pak jsme od Mária vyfasovali dvě otřískaná kola a vyjeli jsme po dlážděné cestě k Ojos de agua, což byl pramen s křišťálově čistou vodou. Po pravé straně jsme měli Concepción, po levé banánové plantáže.
U vchodu k prameni nám dědula vychválil jeho zázračné účinky, měli jsme pocit, že po vykoupání z nás budou opět novorozenci. Voda byla příjemně chladivá a zelenomodrá. Nad hladinou svištěli pescadoři a lovili rybičky. Pak jsme ještě vystoupali na pozoruhodný mirador, což byla jakási betonová kostka, ale výhled na sopky a plantáže byl krásný.
Pokračovali jsme dál k pláži San Domingo, tam jsme se pokoupali v neuvěřitelně teplé vodě. Bylo to jako moře...mírné vlny, píseček, teplá voda, která ale nebyla slaná. V bažince vedle cesty jsme viděli našeho prvního baziliška páskovaného.
Přejeli jsme na druhou část ostrova se sopkou Maderas. Bohužel tam se rapidně zhoršila cesta a místo po asfaltu jsme drncali po kamenech, což nebylo na rozhrkaných kolech nic moc příjemnýho. V Méridě jsme zapadli do prvního comedoru, po chvíli čekání jsme dostali neskutečnou dobrotu - 3 ryby mojarra, rýže, fazole, banánové placky a salát. Dost jsme se přejedli a sotva jsme se odkulili zpátky na kola.
Pokračovali jsme ještě malý kousek k zátoce, kde jsme viděli dvě želvičky a opět banány. Pak začalo pršet, tak jsme pokračovali v pláštěnkách a pěkně jsme se zaprasili bahnem. Zadky už nás dost boleli, tak jsme je osvěžili koupelí a šlapali do hostelu. Já byla totálně vyčerpaná. Povečeřeli jsme těstoviny s párky a šli unavení spát.
U vchodu k prameni nám dědula vychválil jeho zázračné účinky, měli jsme pocit, že po vykoupání z nás budou opět novorozenci. Voda byla příjemně chladivá a zelenomodrá. Nad hladinou svištěli pescadoři a lovili rybičky. Pak jsme ještě vystoupali na pozoruhodný mirador, což byla jakási betonová kostka, ale výhled na sopky a plantáže byl krásný.
Pokračovali jsme dál k pláži San Domingo, tam jsme se pokoupali v neuvěřitelně teplé vodě. Bylo to jako moře...mírné vlny, píseček, teplá voda, která ale nebyla slaná. V bažince vedle cesty jsme viděli našeho prvního baziliška páskovaného.
Přejeli jsme na druhou část ostrova se sopkou Maderas. Bohužel tam se rapidně zhoršila cesta a místo po asfaltu jsme drncali po kamenech, což nebylo na rozhrkaných kolech nic moc příjemnýho. V Méridě jsme zapadli do prvního comedoru, po chvíli čekání jsme dostali neskutečnou dobrotu - 3 ryby mojarra, rýže, fazole, banánové placky a salát. Dost jsme se přejedli a sotva jsme se odkulili zpátky na kola.
Pokračovali jsme ještě malý kousek k zátoce, kde jsme viděli dvě želvičky a opět banány. Pak začalo pršet, tak jsme pokračovali v pláštěnkách a pěkně jsme se zaprasili bahnem. Zadky už nás dost boleli, tak jsme je osvěžili koupelí a šlapali do hostelu. Já byla totálně vyčerpaná. Povečeřeli jsme těstoviny s párky a šli unavení spát.
11.8. Den 30 - Charco verde
Probuzení bylo dosti mokré, při nočním dešti se nám pod stanem vytvořil menší rybníček a všechny věci jsme měli nasáklé vodou. Hned jsme je rozvěsili a zahájili sušení. Chvíli jsme skypovali s rodiči, ale zase vypnuli proud, tak z toho opět nic nebylo.
Přecpaným busíkem jsme dojeli k rezervaci Charco verde, kde jsme chvíli zmateně hledali vchod. Hned na prvním stromě jsme velmi zblízka pozorovali tlupu opic i s miminky, to byl zážitek. Krásnou procházkou jsme si obešli poloostrůvek, viděli jsme spoustu ještěrek, leguánka, kormorány a další ptáky.
Busík zpátky dlouho nejel, svezl nás Francouz se synem na křižovatku, kde jezdilo busů víc. V hostelu jsme sbalili věci a vydali se vedrem k lodi. Koupili jsme si lístky na loď do San Carlosu a šli jsme se ještě vykoupat do jezera. Vedle nás paní prala velké prádlo. Spustil se liják. Paluba lodi byla celá mokrá, čekali jsme, až trochu uschne, abychom mohli rozložit spacáky. Blesky nad jezerem sehrály nádherné představení. Loď nás uhoupala do spánku.
Přecpaným busíkem jsme dojeli k rezervaci Charco verde, kde jsme chvíli zmateně hledali vchod. Hned na prvním stromě jsme velmi zblízka pozorovali tlupu opic i s miminky, to byl zážitek. Krásnou procházkou jsme si obešli poloostrůvek, viděli jsme spoustu ještěrek, leguánka, kormorány a další ptáky.
Busík zpátky dlouho nejel, svezl nás Francouz se synem na křižovatku, kde jezdilo busů víc. V hostelu jsme sbalili věci a vydali se vedrem k lodi. Koupili jsme si lístky na loď do San Carlosu a šli jsme se ještě vykoupat do jezera. Vedle nás paní prala velké prádlo. Spustil se liják. Paluba lodi byla celá mokrá, čekali jsme, až trochu uschne, abychom mohli rozložit spacáky. Blesky nad jezerem sehrály nádherné představení. Loď nás uhoupala do spánku.
12.8. Den 31 - San Carlos - El Castillo
Brzy ráno jsme zakotvili v San Carlosu, kde jsme hned koupili lístky do El Castilla a k snídani dvě strašně dobrý buchty. Na malecónu jsme pozorovali velkou sýrovou transakci - chlap a ženská prodávali staršímu pánovi obrovskou kostku sýra, nejdřív prohlídka, pak odříznutí kousku, ochutnávání a nakonec předání peněz.
Prohlídli jsme si malou pevnost a pak už jsme se v přístavu nalodili na malou loďku. 3 hodiny jsme jeli po řece Río San Juan do El Castilla. Cestou jsme viděli želvičky, různé ptáky a chudé domečky na kůlech. K boku naší lodi přirazil člun s občerstvením a koupili jsme si výborné enchilladas.
V El Castillu jsme se ubytovali v hezkém hostelu na kůlech. Poprchávalo a tak jsme zapadli do restaurace na vyhlášenou specialitu camarones - obrovské říční krevety. Na místní poměry dost drahé jídlo, ale jinde je člověk neochutná. Bylo to excelentní, nejlepší, vynikající...
Snažili jsme se domluvit výlet do džungle, ale bylo nás málo a vycházelo to draho. Našli jsme stoku, kde údajně měli být kajmani, dokonce jsme je s místními krmili masem. Náš nový kámoš Emre pronesl památnou větu, když se na stoku ptal místních: Seňor, donde está caiman?:)
Nakonec jsme si výlet do džungle domluvili tak jako tak na 6 ráno druhý den. Cestou přes vesničku jsme ještě ochutnali nejrůznější pochutinky...bonbón ze 100% kakaa, sladké buclíky namočené v medu, kostku karamelu a další...
Večer jsme šli znovu zkusit kajmany, ale nikdo se neukázal...Zatáhli jsme důkladně moskytiéru a šli spát.
Prohlídli jsme si malou pevnost a pak už jsme se v přístavu nalodili na malou loďku. 3 hodiny jsme jeli po řece Río San Juan do El Castilla. Cestou jsme viděli želvičky, různé ptáky a chudé domečky na kůlech. K boku naší lodi přirazil člun s občerstvením a koupili jsme si výborné enchilladas.
V El Castillu jsme se ubytovali v hezkém hostelu na kůlech. Poprchávalo a tak jsme zapadli do restaurace na vyhlášenou specialitu camarones - obrovské říční krevety. Na místní poměry dost drahé jídlo, ale jinde je člověk neochutná. Bylo to excelentní, nejlepší, vynikající...
Snažili jsme se domluvit výlet do džungle, ale bylo nás málo a vycházelo to draho. Našli jsme stoku, kde údajně měli být kajmani, dokonce jsme je s místními krmili masem. Náš nový kámoš Emre pronesl památnou větu, když se na stoku ptal místních: Seňor, donde está caiman?:)
Nakonec jsme si výlet do džungle domluvili tak jako tak na 6 ráno druhý den. Cestou přes vesničku jsme ještě ochutnali nejrůznější pochutinky...bonbón ze 100% kakaa, sladké buclíky namočené v medu, kostku karamelu a další...
Večer jsme šli znovu zkusit kajmany, ale nikdo se neukázal...Zatáhli jsme důkladně moskytiéru a šli spát.
13.8. Den 32 - Tour Bartola - San Carlos
Ráno jsme měli sraz v 6 u lodi, nakonec s námi jeli ještě 3 Rakušáci, tak se to zlevnilo. Měli jsme hrozně milou průvodkyni Sheilu. Projeli jsme mlhou a peřejemi, sluníčko teprve vycházelo. Pak jsme z loďky viděli na vysokém stromě našeho prvního lenochoda, to bylo perfektní.
Dojeli jsme ke vstupu do reservy Indio Maíz, kde jsme chvíli sledovali zelenou pralesničku, zaregistrovali se a pak jsme vyrazili vyzbrojeni gumáky do džungle. Šlo se skoro pořád bahnem, průvodkyně nám ukazovala různé stopy - ocelota, aguti a jelínka, různé léčivé rostliny. Jednu nám dala ochutnat a znecitlivěl nám jazyk. Viděli jsme i několik druhů mravenců, nejzajímavější byl 24 horas, po jehož kousnutí je člověk 24 hodin v deliriu...byl velký asi 2 cm. Pak nám Sheila našla v kůře stromu další krásné pralesničky zvané Blue jeans.
Loďka nás zavezla kousek dál po řece Bartola až na místo s křišťálově čistou vodou, kde jsme se mohli krásně vykoupat. Po cestě zpátky jsme viděli spoustu želv a kakaové boby.
V San Carlosu jsme si sbalili věci, poobědvali v comedoru vynikající maso na cibuli s gallo pinto a vyrazili jsme do San Carlosu. Původně jsme chtěli ještě strávit noc v chatkách River Lodge, ale lístky byly skoro dvakrát tak drahé než do San Carlosu. Po příjezdu jsme si našli extrémně levný, ne moc pěkný hostel, kde si to po podlaze štrádovali švábíci (to nás ovšem nemohlo rozhodit, když jsme zvyklí z domova:)). Udělali jsme si párky v rohlíku, pobyli chvíli na internetu a šli spát.
Dojeli jsme ke vstupu do reservy Indio Maíz, kde jsme chvíli sledovali zelenou pralesničku, zaregistrovali se a pak jsme vyrazili vyzbrojeni gumáky do džungle. Šlo se skoro pořád bahnem, průvodkyně nám ukazovala různé stopy - ocelota, aguti a jelínka, různé léčivé rostliny. Jednu nám dala ochutnat a znecitlivěl nám jazyk. Viděli jsme i několik druhů mravenců, nejzajímavější byl 24 horas, po jehož kousnutí je člověk 24 hodin v deliriu...byl velký asi 2 cm. Pak nám Sheila našla v kůře stromu další krásné pralesničky zvané Blue jeans.
Loďka nás zavezla kousek dál po řece Bartola až na místo s křišťálově čistou vodou, kde jsme se mohli krásně vykoupat. Po cestě zpátky jsme viděli spoustu želv a kakaové boby.
V San Carlosu jsme si sbalili věci, poobědvali v comedoru vynikající maso na cibuli s gallo pinto a vyrazili jsme do San Carlosu. Původně jsme chtěli ještě strávit noc v chatkách River Lodge, ale lístky byly skoro dvakrát tak drahé než do San Carlosu. Po příjezdu jsme si našli extrémně levný, ne moc pěkný hostel, kde si to po podlaze štrádovali švábíci (to nás ovšem nemohlo rozhodit, když jsme zvyklí z domova:)). Udělali jsme si párky v rohlíku, pobyli chvíli na internetu a šli spát.
