Druha cast fotek z Ekvadoru zde.
Z Riobamby jsme se presunuli andskymi udolimi do starobyleho mesta Cuenca. Tam jsme jen rychle vymenili busiky a jeli do NP Las Cajas. U vstupu do parku jsme zakoupili mapu, zaplatili vstup a vydali se na tridenni trek. Hned na zacatku jsme si vylepsili vyskove maximum na 4167m a na prvni noc zklesali k jednomu z mnoha jezer, kde jsme videli fantasticky zapad slunce. Druhy den jsme podruhe prekrocili rozvodi mezi oceany a okolo inckych ruinicek dale klesali. Konec druheho dne byl ponekud dramaticky, protoze ze stezky se stala bahnita prolezacka z vetvi a to nas dost zpomalilo. Nakonec jsme museli postavit stan na nouzovem nocovisti ve vysoke trave. Treti den uz zbyvalo jen sejit do udoli, chytit bus zpet do Cuency a tam se ususit a odbahnit. Dalsi den jsme pres Loju pokracovali do Peru. Nocni prechod hranic byl opet zazitek - asi ve ctyri rano jsme vylezli z busu, hledali ruzna imigracni a celni miniokenka, sbirali patricna razitka pesky vesli do Peru. Nejdivnejsi bylo, ze jsme tam zrejme ztratili dva americke turisty, kteri na peruanske strane uz do busu nenastoupili...
Druha cast fotek z Ekvadoru zde.
0 Comments
Prelet z Panamy do Ekvadoru probehl hladce, pri mezipristani v Kolumbii jsme si dali vybornou kolumbijskou kavu a pokracovali jsme do Quita. Tam jsme stravili dva krasne dny, Quito nas prekvapilo a moc se nam tam libilo. Ma hezky opravene centrum, je tam cisto a cele mesto lezi v udoli mezi vysokymi sopkami ve vysce 2800 m. Udelali jsme si vylet k obrovskemu vyhaslemu krateru s vesnickou uvnitr a na rovnik. Rovnik jsme si nasli sami pomoci GPS, protoze predrazene turisticke centrum lezi o 300 m na jih. Z Quita jsme pokracovali na lagunu Quilotoa. Cesta byla zazitek. Nejdriv jsme pobavene sledovali, jak na zastavce rvou dva chlapici do zavazadloveho prostoru dve ovce, ale pak nas smich presel, kdyz jsme vytahli pocurane a pokakane batohy:) Laguna je 3500 m vysoko, opet uvnitr krateru, my jsme k ni po prasne ceste sesli a prenocovali u ni ve stanu s lamami za zady. Pres Chugchilan s krasnymi vyhledy na andske paramo jsme se vratili do Latacungy a pokracovali jsme do turistickeho letoviska a lazni Banos. Nastesti zrovna neni turisticka sezona, takze mestecko nebylo prelidnene. V Banos jsme se nejdriv prosli a pak projeli na kole po okoli a samozrejme jsme se radne vybahnili v teple az horke lecive vode. Okolni sopky byly bohuzel skoro porad v mracich, takze jsme z nich moc nevideli. Z Banos jsme se vydali vysokohorskou silnici (4375 m) tesne okolo Chimboraza a jeho ledovcu do Guarandy a vesnicky Salinas. Ta nas prekvapila svymi produkty - od cokolady pres syry az po fotbalove mice. Salinas se jmenuje podle podivuhodneho kopecka, na kterem prameni slana mineralni voda, ktera tvori mala jezirka. Mistni z vody pak vyvaruji sul. Ted jsme v Riobambe, odkud jsme chteli pokracovat vlakem. Jenze kdyz jsme si sli rano koupit listky, zjistili jsme, ze koleje konci hned za nadrazim a vlak uz nejezdi. Zitra budeme teda pokracovat autobusem do Cuency a NP Las Cajas. Fotky z Ekvadoru ke shlednuti zde. Z ostrovu Bocas del Toro jsme jeli do NP La Amistad, kde jsme zase uplne sami uprostred divociny prespali ve stanu, a rano jsme se vydali na dve trasicky po okolnich lesich. Dosli jsme i ke krasnemu vodopadu, kde se otuzilejsi z nas koupali... Bohuzel Sendero Los Quetzales, na ktere jsme meli zalusk, bylo zavrene a my jsme se bleskovou akci museli do Boquete presunout busem. Boquete je ve svete oblibene jako jedno z nejlepsich mist, kde stravit duchod. My jsme z nej podnikli vylet do nedalekych termalu - tunky v lese u reky (tepla, hodne tepla a moc tepla). Chteli jsme i na tour po kavove plantazi, ale ta byla moc draha, takze jsme mistni horskou kavu ochutnali jen v comedoru za pul dolaru - je excelentni. Dalsi den jsme s vypetim vsech sil vysli i s celym nakladem na nejvyssi panamskou horu - vyhaslou sopku Baru (3478m). Pod vrcholem jsme prespali a rano jsme si uzili vychod slunce a vyhled na oba oceany. Pak jsme se vratili do mesta David, kde jsme se ubytovali v pozoruhodnem hostelu Purple House (skutecne je v nem vsechno fialove, je to az zarazejici, co vsechno je fialove - povleceni, zdi, nadobi, tuzky, kalkulacka, napisy...). Vede ho potrhla Americanka, ktera si libuje v zakazech a prikazech a skoro nic se tam nesmi. Potom nasledovala cesta na ostrov Isla Boca Brava v Tichem oceanu. ktery nejdriv nevypadal nic moc, ale pak jsme se dvema Italy jeli pozorovat velryby a to byl neuveritelny zazitek. Vynorovaly se z vody jen par metru od lodi a vypoustely gejziry vody. Po ceste zpet jsme jeste snorchlovali, koupali se na nadherne plazi na opustenem ostrove a chroupali cerstvy kokos. Poslednim panamskym NP byl vcera NP Soberania, ktery nejdriv take nevypadal nic moc, ale po noci ve stanu uprostred pralesa a rannim pozorovani mravenecniku se dojem vice nez vylepsil. Take jsme navstivili mistni ZOO, ale ve srovnani s pozorovanim zvirat ve volne prirode to nestoji za rec. (Fotky supa kralovskeho a orla harpia jsou ze ZOO - ostatni jsou skutecne...). Na zaver jsme si doprali jeste jedno dobrodruzstvi a tim bylo nalezeni posty a poslani balicku domu. Tato anabaze nam zabrala pul dne a vycerpala nektere z nas vic nez vystup na sopku. Zitra se presuneme do Ekvadoru a budeme pokracovat v Jizni Americe. Fotky najdete tady. Z Kostariky jsme po zeleznicnim moste pesky presli do Panamy. Premistili jsme se do Changuinoly, kde jsme si bleskove zorganizovali vylet do Humedalu San San Pond Sak - mokrinova rezervace, kde je mimo jine zachranna stanice morskych zelv. Mistni spravcove hlidaji dlouhou plaz, sbiraji nakladena zelvi vejce a vypousti male zelvicky do more. Meli jsme to stesti, ze jsme je mohli vypoustet taky. Byl to nepopsatelne krasny zazitek. Druhy den jsme pozorovali kapustnaky, kterym spravcove pripravili obed z bananu a bananovych listu. Po peti hodinovem cekani se jeden smudla objevil, ale nechtel papat. Po rece jsme se prepravili zase zpatky a vydali se na karibske ostrovy Bocas del Toro. Ted jsme na ostrove Isla Bastimentos. Vcera jsme sli na dlouhou prochazku po plazich a dneska jsme podnikli dobrodruznou vypravu do vnitrozemi ostrova a do krapnikove jeskyne Nivida. Brodili jsme se po prsa ve vode a okolo nas litali netopyri. Bylo to bozacky. Po ceste zpatky nam kapitan jeste nasel kajmana, zastavil na snorchlovani a ukazal nam hvezdice. More je tu neuveritelne modrozelene a ciste, plne barevnych koralu a ryb. Fotky z Panamy jsou zde. Kostarika nas nejdriv dost zklamala...neustale prselo, coz by tak nevadilo, ale je extremne preplnena turisty (hlavne Nemkami a Americankami v ruzovych zabkach) a zlodejsky predrazena (vstupy do NP jsou nehorazne vysoke a vse, co je pro turisty, stoji dvakrat tolik co normalne). Nejdriv jsme byli v NP Arenal, kde jsme si obesli kolecko po stare lave, a pak jsme vyjeli na sopku Poas, ktera ma nejvetsi krater na svete (1342 m v prumeru). Je docela aktivni, ze zeleneho jezirka v hlavnim krateru se vali oblaka pary a koure. Bohuzel obe sopky jsou dost casto zahaleny v mraku. Na Poas jsme dojeli busem, od ktereho vedla betonova dalnice primo k okraji krateru, kde je vyhlidkova plosina se zabradlim. Po dalnici se valil dav ´turistu´...tyto dve zkusenosti nas donutily zkratit pobyt v Kostarice a co nejrychleji se presunout do Panamy. Do Kostariky jsme se hrozne tesili, priroda je moc hezka, ale na tyhle prelidnene a predrazene zalezitosti my nejsme... Dojem z Kostariky nastesti zachranil NP Cahuita u Karibiku, kde jsme stravili dva krasne dny a videli jsme tam neuveritelne moc druhu zvirat - lenochody dvouprste i triprste, opice howlery i kapuciny, zluteho, jedovateho hada krovinare a dalsi dva druhy hadu, myvala a nosala, veverky, aguti, tukany, velke datly a dalsi ptaky, k nasi obrovske radosti take dva druhy bazilisku (Jesus Christ a nadherneho zeleneho) a miliony malych jesterek a gekonku. Krome zvirat jsou tam take prekrasne (az trochu katalogove kycovite ) plaze, cista a a tepla voda, jemny pisecek a spousta palem. Krome NP jsme navstivili take leguani farmu, kde meli leguany vsech velikosti, ktere pak pousti do prirody, a Dum kakaa, kde nam stara indianka vtipne predvedla cely proces vyroby cokolady. Kostariku muzeme doporucit spis pohodlnym a bohatym cestovatelum. Je krasna, ale turisticky az moc rozvinuta. Nikaragua ji jednoznacne prevalcovala... Fotky z Kostariky najdete tady. Z Hondurasu jsme se prepravili busikem do Managuy, kde jsme podnikli kratky vylet na lagunu Xiloa (jeste jsme chteli na lagunu Apoyeque, ale to se pres veskerou snahu verejnou dopravou nedalo). Pak jsme prejeli do hezkeho mesta Masaya, kde byly paradni trhy (mercado municipal je vzdy zarukou zajimave a nevsedni podivane...). Vydali jsme se do NP Masaya s obrim kouricim kraterem, ve kterem hnizdi papousci chocoyos. Dalsi den jsme se byli koupat v lagune de Apoyo, coz je take krater, ale vyhasly a naplneny modrozelenou vodou. Turistickou Granadu jsme jenom rychle prolitli a pres Lago de Nicaragua jsme se preplavili na Isla de Ometepe. Behem tri dnu jsme se vydrapali na sopku Concepcion (1610 m - aktivni kourici), na kolech jsme projeli pul ostrova (videli jsme nazivo baziliska a zelvy), mnohokrat jsme se vykoupali v teple vode na krasnych plazich s vyhledem na dve sopky a prosli rezervaci Charco verde, kde jsme uplne zblizka videli opice - vrestany. A vcera v noci jsme se prepravili opet lodi pres zbytek Lago de Nicaragua do San Carlos a odtud po rece Rio San Juan do El Castillo, kde je prekvapiva puvodni spanelska pevnost. Dneska jsme podnikli organizovany trihodinovy pochod bahnem a dzungli a videli jsme na strome lenochoda, jedovate cervene a zelene zabicky a dalsi druh opic. Zitra se opet po rece vydame do Kostariky. Nikaragua se nam libila mnohem vic nez Honduras, jsou tu mili lide, velmi priznive nizke ceny, hezke pocasi a spousta zvirat. Zvlastnosti: gallo pinto - ryze smichana s fazolemi (ji se ke vsemu...), v kazde vesnici baseballove hriste (mnohem popularnejsi nez fotbal), obcas vypadava proud. Fotky zde (jeste pribudou dalsi, nestihame). Ze Salvadoru jsme pesky presli hranice do Hondurasu, celnice vskutku podivuhodna...Dojeli jsme do oskliveho mesta na krizovatce - La Entrada. Druhy den jsme za nechutne predrazene vstupne navstivili pekne a zajimave Copan Ruinas - zriceniny mayskeho mesta. Nasledovala dvoudenni tura v NP Celaque vcetne vystupu na nejvyssi horu Hondurasu Cerro Las Minas (2849 m). Tura byla vycerpavajici, stezka velmi hustym pralesem byla extremne prudka a bahnita, misty se trochu ztracela. Spali jsme uplne sami uprostred tropickeho mlzneho lesa ve vysce 2560 m ve stanu a rano jsme dobyli vrchol. Byl to zazitek. Pak uz jsme se jen presunuli pres krasne mestecko La Esperanza do Tegucigalpy a dnes celodennim busem do Managuy v Nikaraguy. Honduras byl mnohem chudsi a zemedelstejsi nez Salvador, lidi nam pripadali trochu otupeli, ale smerem na vychod se to zlepsovalo. Fotky z Hondurasu zde. Doleteli jsme do Salvadoru a rychle jsme si zvykali na drastickou zmenu klimatu...sauna. Z letiste jsme se pickupem a starym americkym skolnim busem presunuli k Tichemu oceanu do La Libertad. Tam jsme si chvili uzivali vodu jako kafe a pak jsme se vydali do vnitrozemi do NP Los Volcanes s nadhernou sopkou Santa Ana, ktera nas na vrcholu prekvapila neuveritelne zelenym kraterovym jezerem. Cpali jsme pupusami (placky plnene syrem nebo fazolemi, prekvapive dobre...) a pokracovali dal na sever, kde jsme pokorili nejvyssi horu Salvadoru El Pital (2730 m). Salvador se nam moc libil, lide jsou tam fajn, usmevavi a vzdy ochotni pomoci. V autobusech vyhrava hudba, nikdo nikam nespecha. Fotky ze Salvadoru najdete tady. Z Chile jsme se dnes rano presunuli podivuhodnym busikem s mistnim obyvatelstvem do Peru, ted jsme ve meste Tacna a odpoledne jedeme do Limy. Zjistili jsme, ze vyhodnejsi letenky nez do Kostariky jsou do Salvadoru, takze letime v utery do San Salvadoru. Fotky z presunu zde.
Byli jsme v nadhernem parku El Rey v provincii Salta, videli jsme spoustu nejruznejsich zvirat (tukany, pekari, papousky, opice, z tapira jen stopy...). Abychom se tam dostali, museli jsme si pujcit male auticko, jehoz kvality jsme otestovali v hlubokem bahne i prejezdem tri rek.
Dlouho jsme se ze Salty nemohli dostat kvuli snehu v Andach, ale nakonec se to podarilo, prejeli jsme Paso Jama 4600 m n.m., poust Atacama a jsme ted v Chile. Kvuli nejkrutejsi zime za poslednich dvacet let musime radikalne zmenit plan cesty, takze pristi fotky budou asi z Kostariky a cely intinerar se obrati. Zazitky: Celnici na chilskych hranicich nechali vystoupit cely autobus a vsem kontrolovali zavazadla, jsou uplne makly a nesmi se prevazet zadne potraviny. Takze nam zabavili nase vyborna susena masicka, ktera jsme meli jako zeleznou zasobu. Na salamek a cokolady nastesti neprisli. Zensky tady nosi miminka i batolata v ruce, vubec tu nemaji kocarky. A vsichni chodi v teplacich. V Salte jsme videli totalni dopravni chaos, kdyz se jednosmerka razem promenila v obousmernou ulici plnou sebevrahu. Na picasu jsme dali dalsi fotky. |
Zobrazit místo Brouber expedition na větší mapě Kategorie
All
Archiv
December 2011
|