Z Potosi jsme se nocnim a dennim busikem presunuli do NP Sajama. Uz jsme zazili ovce v zavazadlovem prostoru, ale ze se tam nacpali dva lidi, i kdyz nahore byla volna mista...no holt i tak se da cestovat pres hranice do Chile:)
Autobus nas vysadil ve vesnicce o 60 obyvatelich, hned se k nam prihnal dedula a nabidl predrazeny odvoz dzipem do 13 km vzdalene vesnice Sajama. Tam jsme dokoupili potraviny a vyrazili na dvoudenni trek kolem tri lagun. Az ke gejzirum s nami sel pejsek zvany Sajesek (stejne jako v Salinas s nami sel pes Salejsek:)). U prekrasneho gejziroveho pole jsme ho ale predali jednomu Skotakovi, protoze s nami by v noci zmrznul. Primo u gejziru jsme postavili stan, rano jsme v nem meli asi -5 stupnu, nebylo tam podlahove vytapeni jako v Peru... Pofotili jsme ranni gejziry a vyrazili dal k lagunam. Stoupat do kopce kolem 5000 m neni zadna sranda - nohy vazi kazda tunu, k tomu 15 tun batuzek, srdce hrozi, ze se rozskoci na tisic kousku a kysliku je malo. Petr si ovsem i v techto vyskach s 20ti kilovym batohem vykracuje jak po plazi. Ja vetsinou koncim tak, ze sebou nekde plesknu o zem a rozbrecim se vycerpanim a nemohoucnosti:) Petr me sebere, resuscituje a jde se dal. Nahore u lagun jsme potkali asi 50 viskacu (vypada jako zajic a skace jako klokan) a uvarili oblibene testoviny. Trochu dramaticky pak byl sestup, protoze cesticka nebyla zadna a ta trocha stop brzy zmizela. Dostali jsme se na skalni previs, ktery bylo treba prekonat...Cesta zpet do Sajamy uz byla tryskova a az na neprijemny vichr na Altiplanu a borici se boraxova pole bezproblemova.
Ze Sajamy jsme prejeli do La Pazu a uzili si opet poradny trh. Zajimave je, ze v Ekvadoru vsechno na ulici stoji 1 dolar, v Peru 1 sol a v Bolivii 1 bolivian - 2 rajcata=1 Bs, orezavatko=1 Bs, platek ananasu=1 Bs, kilo soli=1 Bs (to se mimochodem fakt blbe shani...). Prosli jsme se take ulici Las Brujas (carodejnice), ktera byla plna vysusenych lamicek a lamich embryji, pouzivaji se pod zaklady novych domu, aby je chranily a nosily stesti.
Pak jsme se museli poprve po 3,5 mesicich rozdelit - Petr se rozhodl dobyt vrchol Huayna Potosi (6088m) a vyrazil vcera se tremi Francouzi a dvema pruvodci na organizovany vystup. Pro me je to fyzicky i psychicky mission impossible a za tu paniku z viseni na lane na skale ci na ledovci, ukrutnou zimu a vstavani v 1 v noci mi to ani nestoji:) Zvolila jsem tedy pohodlny vylet na drive nejvyse polozenou sjezdovku (ted uz neni po snehu skoro ani pamatky) a na horu Chacaltaya (5421m). Od chaty uz to bylo jen 200m prevyseni a mela jsem prekrasny vyhled na vrchol Huayny Potosi, na ktery se zitra podrape Petr. Soucasti vyletu bylo jeste zajimave Valle de la Luna plne zerodovanych skal.
Dnes byl jen uredni den - posta, neuspesna akce na imigracnim uradu a internet. Az se Petr vrati, vyrazime do Soraty a pak do dzungle, jupiiii, zase bude teplo...:)
Fotky ze Sajamy a Chacaltayi najdete tady.
Autobus nas vysadil ve vesnicce o 60 obyvatelich, hned se k nam prihnal dedula a nabidl predrazeny odvoz dzipem do 13 km vzdalene vesnice Sajama. Tam jsme dokoupili potraviny a vyrazili na dvoudenni trek kolem tri lagun. Az ke gejzirum s nami sel pejsek zvany Sajesek (stejne jako v Salinas s nami sel pes Salejsek:)). U prekrasneho gejziroveho pole jsme ho ale predali jednomu Skotakovi, protoze s nami by v noci zmrznul. Primo u gejziru jsme postavili stan, rano jsme v nem meli asi -5 stupnu, nebylo tam podlahove vytapeni jako v Peru... Pofotili jsme ranni gejziry a vyrazili dal k lagunam. Stoupat do kopce kolem 5000 m neni zadna sranda - nohy vazi kazda tunu, k tomu 15 tun batuzek, srdce hrozi, ze se rozskoci na tisic kousku a kysliku je malo. Petr si ovsem i v techto vyskach s 20ti kilovym batohem vykracuje jak po plazi. Ja vetsinou koncim tak, ze sebou nekde plesknu o zem a rozbrecim se vycerpanim a nemohoucnosti:) Petr me sebere, resuscituje a jde se dal. Nahore u lagun jsme potkali asi 50 viskacu (vypada jako zajic a skace jako klokan) a uvarili oblibene testoviny. Trochu dramaticky pak byl sestup, protoze cesticka nebyla zadna a ta trocha stop brzy zmizela. Dostali jsme se na skalni previs, ktery bylo treba prekonat...Cesta zpet do Sajamy uz byla tryskova a az na neprijemny vichr na Altiplanu a borici se boraxova pole bezproblemova.
Ze Sajamy jsme prejeli do La Pazu a uzili si opet poradny trh. Zajimave je, ze v Ekvadoru vsechno na ulici stoji 1 dolar, v Peru 1 sol a v Bolivii 1 bolivian - 2 rajcata=1 Bs, orezavatko=1 Bs, platek ananasu=1 Bs, kilo soli=1 Bs (to se mimochodem fakt blbe shani...). Prosli jsme se take ulici Las Brujas (carodejnice), ktera byla plna vysusenych lamicek a lamich embryji, pouzivaji se pod zaklady novych domu, aby je chranily a nosily stesti.
Pak jsme se museli poprve po 3,5 mesicich rozdelit - Petr se rozhodl dobyt vrchol Huayna Potosi (6088m) a vyrazil vcera se tremi Francouzi a dvema pruvodci na organizovany vystup. Pro me je to fyzicky i psychicky mission impossible a za tu paniku z viseni na lane na skale ci na ledovci, ukrutnou zimu a vstavani v 1 v noci mi to ani nestoji:) Zvolila jsem tedy pohodlny vylet na drive nejvyse polozenou sjezdovku (ted uz neni po snehu skoro ani pamatky) a na horu Chacaltaya (5421m). Od chaty uz to bylo jen 200m prevyseni a mela jsem prekrasny vyhled na vrchol Huayny Potosi, na ktery se zitra podrape Petr. Soucasti vyletu bylo jeste zajimave Valle de la Luna plne zerodovanych skal.
Dnes byl jen uredni den - posta, neuspesna akce na imigracnim uradu a internet. Az se Petr vrati, vyrazime do Soraty a pak do dzungle, jupiiii, zase bude teplo...:)
Fotky ze Sajamy a Chacaltayi najdete tady.
RSS Feed
