Z Paraguaye jsme se s prestupem v Uruguayi premistili do Santiaga de Chile, kde jsme jen prespali v brlohu u autobusoveho terminalu. Hned rano jsme prejeli do Temuca v jezerni oblasti. Prvni zastavkou byl narodni park Conguillio, do ktereho jsme za destiveho pocasi museli dopravit drahym pick-upem. Od Laguny Verde jsme sli po lavove ceste k Lagu Conguillio, kde jsme zakempili. Druhy den jsme vybehli na prekrasnou vyhlidku nad jezerem (modre nebe, sopka, jezero, ledovec a araukarie - co vic si fotograf muze prat). Dalsi plan nam prekazilo prilis velke mnozstvi snehu, takze jsme uz jen v lese nasli araukarii Madre (1800 let stara) a pak kde se vzal tu se vzal prazdny busik s dabelskym ridicem, ktery nas bleskurychle a zadarmo dopravil az do Temuca.
Dalsim cilem byla sopka Villarica, kvuli ktere jsme museli do preturistovaneho Puconu. Jedina moznost, jak se na ni dostat, byla s organizovanou tour (tzn. my plus asi sto dalsich vulkanuchtivych turistu). Rano jsme vyfasovali cepin a helmu (diky nasi dokonale priprave jsme nemuseli prijmout erarni mundur) a minibusem dojeli pod sopku. Predrazenou lanovku jsme s diky odmitli a tim jsme se dostali do mensiho a rychleho druzstva chodcu. Cestou jsme predesli slabsi kusy, ktere jely lanovkou a postupne odpadavaly. Celou dobu se slo snehem, ale po vyslapane stope, tudiz 1450m prevyseni jsme zdolali hrave. Pofotili jsme si kourici a smradlavy krater a pak zacala ta zabavnejsi cast. Nasadili jsme si zvlastni podprdelniky, vzali plastovy pekac a celou sopku sjeli po zadku za par minut. Byla to strasna sranda :-). Vecer jsme se odmenili svatecni veceri - kasi s parecky.
Pres Osorno, opet v desti a s mensimi obtizemi s nejezdicimi busy jsme se dopravili do soukrome rezervace El Caulle (soucast NP Puyehue). Rano nastesti neprselo a se rodinkou psich pruvodcu jsme se vydali na vrchol sopky Puyehue. Puvodne zamysleny nekolikadenni trek k fumarolum a gejzirum nam zhatila "alerta roja" a zvysena vulkanicka aktivita. Vsechno bylo pokryte vrstvou popela (cesty, trava, stromy...). U krateru byla mlha a silny vitr, takze jsme se rychle otocili a sli dolu. Evca se zamilovala do Cuberta - syna Canely a Tobyho z nasi psi rodinky, byl to milacek.
Posledni NP ve strednim Chile byl NP Vicente Perez Rosales se sopkou Osorno. Spali jsme v kempiku plnem otravnych musek a zvedavych krav, ale s krasnym vyhledem. I tady jsme si dali peknou turu na Paso Desolacion, tentokrat bylo pocasi dokonale.
Uz jsme zase "museli" zmenit plan a misto abychom jeli do Patagonie pres Chile, kde je nejiste a drahe spojeni, vratili jsme se do Osorna a pojedeme pres Bariloche do Argentiny.
Fotky z jezerni oblasti najdete tady.
Dalsim cilem byla sopka Villarica, kvuli ktere jsme museli do preturistovaneho Puconu. Jedina moznost, jak se na ni dostat, byla s organizovanou tour (tzn. my plus asi sto dalsich vulkanuchtivych turistu). Rano jsme vyfasovali cepin a helmu (diky nasi dokonale priprave jsme nemuseli prijmout erarni mundur) a minibusem dojeli pod sopku. Predrazenou lanovku jsme s diky odmitli a tim jsme se dostali do mensiho a rychleho druzstva chodcu. Cestou jsme predesli slabsi kusy, ktere jely lanovkou a postupne odpadavaly. Celou dobu se slo snehem, ale po vyslapane stope, tudiz 1450m prevyseni jsme zdolali hrave. Pofotili jsme si kourici a smradlavy krater a pak zacala ta zabavnejsi cast. Nasadili jsme si zvlastni podprdelniky, vzali plastovy pekac a celou sopku sjeli po zadku za par minut. Byla to strasna sranda :-). Vecer jsme se odmenili svatecni veceri - kasi s parecky.
Pres Osorno, opet v desti a s mensimi obtizemi s nejezdicimi busy jsme se dopravili do soukrome rezervace El Caulle (soucast NP Puyehue). Rano nastesti neprselo a se rodinkou psich pruvodcu jsme se vydali na vrchol sopky Puyehue. Puvodne zamysleny nekolikadenni trek k fumarolum a gejzirum nam zhatila "alerta roja" a zvysena vulkanicka aktivita. Vsechno bylo pokryte vrstvou popela (cesty, trava, stromy...). U krateru byla mlha a silny vitr, takze jsme se rychle otocili a sli dolu. Evca se zamilovala do Cuberta - syna Canely a Tobyho z nasi psi rodinky, byl to milacek.
Posledni NP ve strednim Chile byl NP Vicente Perez Rosales se sopkou Osorno. Spali jsme v kempiku plnem otravnych musek a zvedavych krav, ale s krasnym vyhledem. I tady jsme si dali peknou turu na Paso Desolacion, tentokrat bylo pocasi dokonale.
Uz jsme zase "museli" zmenit plan a misto abychom jeli do Patagonie pres Chile, kde je nejiste a drahe spojeni, vratili jsme se do Osorna a pojedeme pres Bariloche do Argentiny.
Fotky z jezerni oblasti najdete tady.
RSS Feed
