Mensimi priskoky jsme se dostali z Calafate v Argentine pres Rio Turbio a Puerto Natales do chilskeho Punta Arenas, kde jsme si koupili zarezervovane listky na lod na Isla Navarino. Punta Arenas bylo prekvapive prijemne mesto, navic jsme stanovali na dvorku u moc mileho chlapika Eduarda.
Plavba lodi trvala asi 30 hodin a vedla mezi patagonskymi ostruvky, pruplavy a kanaly, z nichz nejhezci byl Beagluv pruliv. Meli jsme stesti na pocasi a na palube byl chvilemi pekny hic. Posadka se o nas hezky starala a celkove to byl krasny zazitek. V noci jsme dopluli do Puerto Williams na Isla Navarino, coz je nejjiznejsi mesto na svete a pravy konec sveta.
Rano jsme dokoupili chleba a vyrazili na 5ti denni trek Dientes de Navarino. Pocasi se opet strasne rychle menilo, ale vetsinou bylo pekne a obavany silny vitr se nedostavil. Slo se pres nekolik sedel, za celou dobu jsme nikoho nepotkali a vyhledy na lagunky, ostre spicaky a more s ostrovy na vsechny svetove strany byly nadherne. Dosahli jsme take nejjiznejsiho bodu nasi vypravy, do Antarktidy zbyvalo uz jen 1000 km. Zajimave take byly pozustatky bobriho radeni na ostrove, byli sem umele vysazeni a vykaceli temer vsechny stromy pobliz vody. Videli jsme i hodne cerstve okousane parezy, nekdy si troufnou i na poradne kmeny. Stezka byla celkem slusne znacena, ale velkou cast cesty to nebyla stezka - akrobaticke prelezy spadlych stromu, hopsani po kamenech, sjezd sterkem, brodeni se bahnem a temer kolme vystupy do svahu...
Z Puerto Williams jsme se pak neuveritelne predrazenou lodi za dve hodinky dostali do Ushuaiy, kde jsme ted.
Fotky z lodi a z treku najdete tady.
Plavba lodi trvala asi 30 hodin a vedla mezi patagonskymi ostruvky, pruplavy a kanaly, z nichz nejhezci byl Beagluv pruliv. Meli jsme stesti na pocasi a na palube byl chvilemi pekny hic. Posadka se o nas hezky starala a celkove to byl krasny zazitek. V noci jsme dopluli do Puerto Williams na Isla Navarino, coz je nejjiznejsi mesto na svete a pravy konec sveta.
Rano jsme dokoupili chleba a vyrazili na 5ti denni trek Dientes de Navarino. Pocasi se opet strasne rychle menilo, ale vetsinou bylo pekne a obavany silny vitr se nedostavil. Slo se pres nekolik sedel, za celou dobu jsme nikoho nepotkali a vyhledy na lagunky, ostre spicaky a more s ostrovy na vsechny svetove strany byly nadherne. Dosahli jsme take nejjiznejsiho bodu nasi vypravy, do Antarktidy zbyvalo uz jen 1000 km. Zajimave take byly pozustatky bobriho radeni na ostrove, byli sem umele vysazeni a vykaceli temer vsechny stromy pobliz vody. Videli jsme i hodne cerstve okousane parezy, nekdy si troufnou i na poradne kmeny. Stezka byla celkem slusne znacena, ale velkou cast cesty to nebyla stezka - akrobaticke prelezy spadlych stromu, hopsani po kamenech, sjezd sterkem, brodeni se bahnem a temer kolme vystupy do svahu...
Z Puerto Williams jsme se pak neuveritelne predrazenou lodi za dve hodinky dostali do Ushuaiy, kde jsme ted.
Fotky z lodi a z treku najdete tady.
RSS Feed
