Po nekolika prejezdech busiky s monotonnim vyhledem na poust (zpestrenim byl kohout kokrhajici z krabice po otevreni zavazadloveho prostoru) jsme dojeli do Chiclaya, kde nas nejvice zajimal trh s samanskymi potrebami (suseny leguan, dyky, bylinky, lektvary na cokoli, kopyta a jine podivuhodnosti). Dalsi vynucenou zastavkou bylo Trujillo, protoze odtud uz jede bus do Huarazu. Trujillo se nam ale nakonec moc libilo - hezke kolonialni namesti, preincke pisecne a neuveritelne rozlehle ruiny Chan Chan a primorska cast Huanchaco se zvlastnimi lodickami.
Pres noc jsme konecne dojeli do Huarazu v Cordillera Blanca a NP Huascaran. Na zacatek jsme si dali dva dny na aklimatizaci na nadmorskou vysku, ktere jsme vyplnili bahnenim v termalech Monterrey, okukovanim mistnich artesanias (latky, suvenyry, cepice atd.) a organizovanym vyletem na ledovec Pastoruri. Tam byli nejzajimavejsi (krome sileneho pruvodce a podivuhodnych peruanskych spoluturistu) obri Puya Raimondi, ktere za svych 50-100 let zivota dorustaji az 11 metru.
A potom uz nasledoval ctyrdenni trek Santa Cruz. Rano jsme preplnenym a pretizenym mikrobusikem po prasne ceste s nadhernymi vyhledy na Huascaran prekonali pas kolem 4800m a sklesali do vesnicky Vaqueria, kde zacinal nas pochod. Pres malebne vesnicky jsme sesli do udoli (3400m) a uz opustenou krajinou stoupali k prvnimu nocovisti. V noci se k nam pridalo mensi stado nastydlych krav a my jsme slyseli prezvykovani, kaslani a buceni. Take trochu nasnezilo a padla mlha. K pasu a zaroven nejvyssimu mistu treku (Punta Union - 4750m) jsme se kvuli nadmorske vysce a mlze blizili velice pomalu, ulehcilo nam to az zvykani listku koky a piti mate de coca. Proti nam klopytali dolu oslici s nakladem a jejich vodici, ktere si vetsina turistu na tento trek najima. Na druhe strane nas cekalo lepsi pocasi, krasna modra lagunka a "pura bajada". Na noc jsme si opet malicko vystoupali do udoli pod Alpamayo a modlili se, aby rano bylo azuro. Prani bylo vyslyseno a pred sestou rano po rozepnuti namrzleho stanu jsme si mohli vychutnat vyhledy na okolni prekrasne hory a ledovce. Pak uz nasledovalo jen klesani a klesani, prerusene noclehem mezi kaktusy a s vyhledem na vodopad.
Protoze jsme zdatni chodci a byli jsme dole brzy, stihli jsme se jeste ten den necekane rychle presunout nekam do prostredka Peru, do mestecka La Union, kde podle zkoumavych a uprenych pohledu mistnich nikdy zadny turista nebyl. V celem meste nesel proud, vsude byly jen tmave obchody se svickami, takze jsme jen rychle ochutnali plnene brambory a kureci paratky a uchylili se do bezpeci hostalu.
Ve tri rano zacal nas dalsi den plny zazitkove turistiky - nakladani asi dvaceti beden jahod do o pul hodiny zpozdeneho mikrobusu, troubeni a buzeni chybejiciho pasazera, divoka jizda serpentinami s ridicem Carlosem a vyhybani se protijedoucim nakladakum se dvema koly nad propasti, bleskovy mototaxik pres mesto Huanaco, osmihodinove utrpeni na zadnim sedadle minivanu s kyprou matkou a jejimi dvema dcerami (starsi cucala kure s ryzi z pytliku a mladsi misto dudliku neustale matcino prso), nakonec opet mototaxik a uspesne zakotveni v hostalu v Pucallpe. Pucallpa je jako navrat do Nikaraguy - teplo, vlhko, prales, primereny neporadek a obri obed pro dva za 60,- Kc. Dneska jsme navstivili mistni, prekvapive peknou ZOO a zamilovali jsme se do jaguara. Bezpecnostni opatrnei jsou temer nulova, takze jsme si ho mohli vyfotit dirou v plote z deseti centimetru. Maji tam i dalsi selmy jako je tigrillo, jaguarundi a puma. Zitra bychom se meli vydat na tridenni vylet do dzungle a doufame, ze jaguara uvidime i ve volne prirode (ovsem ne z deseti centimetru).
Fotky z Peru najdete tady.
Pres noc jsme konecne dojeli do Huarazu v Cordillera Blanca a NP Huascaran. Na zacatek jsme si dali dva dny na aklimatizaci na nadmorskou vysku, ktere jsme vyplnili bahnenim v termalech Monterrey, okukovanim mistnich artesanias (latky, suvenyry, cepice atd.) a organizovanym vyletem na ledovec Pastoruri. Tam byli nejzajimavejsi (krome sileneho pruvodce a podivuhodnych peruanskych spoluturistu) obri Puya Raimondi, ktere za svych 50-100 let zivota dorustaji az 11 metru.
A potom uz nasledoval ctyrdenni trek Santa Cruz. Rano jsme preplnenym a pretizenym mikrobusikem po prasne ceste s nadhernymi vyhledy na Huascaran prekonali pas kolem 4800m a sklesali do vesnicky Vaqueria, kde zacinal nas pochod. Pres malebne vesnicky jsme sesli do udoli (3400m) a uz opustenou krajinou stoupali k prvnimu nocovisti. V noci se k nam pridalo mensi stado nastydlych krav a my jsme slyseli prezvykovani, kaslani a buceni. Take trochu nasnezilo a padla mlha. K pasu a zaroven nejvyssimu mistu treku (Punta Union - 4750m) jsme se kvuli nadmorske vysce a mlze blizili velice pomalu, ulehcilo nam to az zvykani listku koky a piti mate de coca. Proti nam klopytali dolu oslici s nakladem a jejich vodici, ktere si vetsina turistu na tento trek najima. Na druhe strane nas cekalo lepsi pocasi, krasna modra lagunka a "pura bajada". Na noc jsme si opet malicko vystoupali do udoli pod Alpamayo a modlili se, aby rano bylo azuro. Prani bylo vyslyseno a pred sestou rano po rozepnuti namrzleho stanu jsme si mohli vychutnat vyhledy na okolni prekrasne hory a ledovce. Pak uz nasledovalo jen klesani a klesani, prerusene noclehem mezi kaktusy a s vyhledem na vodopad.
Protoze jsme zdatni chodci a byli jsme dole brzy, stihli jsme se jeste ten den necekane rychle presunout nekam do prostredka Peru, do mestecka La Union, kde podle zkoumavych a uprenych pohledu mistnich nikdy zadny turista nebyl. V celem meste nesel proud, vsude byly jen tmave obchody se svickami, takze jsme jen rychle ochutnali plnene brambory a kureci paratky a uchylili se do bezpeci hostalu.
Ve tri rano zacal nas dalsi den plny zazitkove turistiky - nakladani asi dvaceti beden jahod do o pul hodiny zpozdeneho mikrobusu, troubeni a buzeni chybejiciho pasazera, divoka jizda serpentinami s ridicem Carlosem a vyhybani se protijedoucim nakladakum se dvema koly nad propasti, bleskovy mototaxik pres mesto Huanaco, osmihodinove utrpeni na zadnim sedadle minivanu s kyprou matkou a jejimi dvema dcerami (starsi cucala kure s ryzi z pytliku a mladsi misto dudliku neustale matcino prso), nakonec opet mototaxik a uspesne zakotveni v hostalu v Pucallpe. Pucallpa je jako navrat do Nikaraguy - teplo, vlhko, prales, primereny neporadek a obri obed pro dva za 60,- Kc. Dneska jsme navstivili mistni, prekvapive peknou ZOO a zamilovali jsme se do jaguara. Bezpecnostni opatrnei jsou temer nulova, takze jsme si ho mohli vyfotit dirou v plote z deseti centimetru. Maji tam i dalsi selmy jako je tigrillo, jaguarundi a puma. Zitra bychom se meli vydat na tridenni vylet do dzungle a doufame, ze jaguara uvidime i ve volne prirode (ovsem ne z deseti centimetru).
Fotky z Peru najdete tady.
RSS Feed
